3. Trampský guláš (11.března 2000)

 

Pozor začínáme !

Již se s tím nedá nic dělat. Z Trampského guláše se stala pravidelnost. Pořadatelům se to líbí a divákům to nepřekáží ...

Pravda je taková, že jakkoli jde o trampskou i ostatní píseň, útulným srubem zní ještě něco více. A o tom to všechno je. O pocitu kamarádství a sounáležitosti. Kapely na nás nepromlouvají přes krabice s polovodiči, ale prostým lidským hlasem. Po vystoupení se posadí mezi publikum a tím se rozdíly mezi posluchačem a kapelou nadobro smažou. Posloucháme hudbu, kde se občas objeví nějaká ta chybička. Někdo zapomene slova, někdo vypadne z rytmu nebo zazpívá falešně. Vše se ale nahradí citem a prožitím písničky. Tohle ovšem je právě ta správná dávka lidskosti, která na rozdíl od počítačově dokonalé hudby dá vědět, že není pěkné to co je dokonalé, ale to co je prosté a přirozené. Jenom dokonalost totiž nudí.

Pohodlně se usaďte a uvolněte. Začíná se podávat třetí Trampský guláš.

 

Třetí guláš – opět na Janové. Program našlapaný až hrůza. Na úvod Tempo di vlak a Bluegrass Comeback. Velkým zpestřením bylo vystoupení Vaška Vrabce, který splouvá řeky n vodních lyžích. Pak duo Pyrop, trampfolková Morgana, film o Mohelnickém Dostavníku zakončil Aligátor povídáním o zákulisí. Po pauze velký blok Tempo di vlak, Vrtáci, Sluvíčko. Racek s Ruchadlem – milé osvěžení večera, saxofon často v tramských kapelách nenajdete. Program končili dlouho po půlnoci Špunti z Přerova.

 

TEMPO DI VLAK   aneb jak jsme přežili zimu

Není to tak dávno, co struny kytary rozezněl poslední spadlý list a už nás za krkem začíná šimrat jaro. A mezitím…

…ležím v posteli, peřinu pod nosem a vymýšlím, co provedu tomu bacilovi, kterej mi sedí v krku. Za oknem sníh, před náma Karvinský vánoční totýmek. Poslouchám – vedle se pilně trénuje. Budu na vás myslet a moc držet palce… A přece ne, já toho prevíta nakonec ukecala – dyť jsou vánoce. A jsme v tom všichni. Trochu chraptím, na Pařeza leze chřipka, do očí blejskaj světla reflektorů, pod nosem ta bambule, co se před ní neschová jedinej falešnej tón, hlas se při první písničce trochu chvěje a pak to nádherný Umííí a večer velkýho radování z krásnýho třetího místa.

…a zase marodíme. Přidala se k nám Viki. Nedá se nic dělat, ale z vánočního zpívání, na který jsme se tolik těšili, letos nic nebude.

…a pak jedna probdělá noc plná obav o život našeho kamaráda Brumla, který, nedbaje našich dobře míněných rad, vyrazil na expedici Beskydmountains. Naštěstí díky dobré výstroji a dostatku fyzických sil neumrzl v žádné ze sněhových závějí a jeho zkhřehlé prsty se nám podařilo usilovným několikahodinovým dýcháním rozehřát, tak že opět bruslí po hmatníku svého kontrabasu.

…zato Cowboyovy prstíky se teď na hmatníku jaksi zadrhávají díky četným ranám, které si náš kamarád způsobil neopatrným zacházením s řezbářským nářadíčkem.

…a prý aby kamarád Pařez nevyužil této chvilkové indispozice obou kamarádů, a nabytým časovým předstihem nebyl o mnoho lepší než oni, zhmoždil mu kamarád Bruml na tělocvičně palec tak, že tento byl nucen vyhledat lékařské ošetření.

…zhodnotily jsme s Viki nastalou situaci a začaly se učit novou píseň, ve které nepotřebujeme basistu a rovněž ani jednoho z kytaristů.

…takový zvláštní okamžik to byl. Bruml a Cowboy přivedli na svět písničku, první doopravdy naši, takový holátko neopeřený, co potřebuje starostlivý lidičky kolem sebe, aby zesílilo a vyrostlo. A pak pro nás kamarádka AlíK napsala několik moc pěknejch textíků… Už vím, jak se rodí písničky – je to dřina.

…dík všem kamarádům, kteří na únorové Dakotě drželi palce, aby ta naše dvě písklata vpořádku poprvé vyletěla z hnízda.

…a zase na cestách. Tentokrát jsme vlak – náš nejoblíbenější dopravní prostředek, vyměnili za auto. Čekáme totiž co nevidět do kapely přírůstek a tento způsob cestování je přece jen pro naši nastávající maminku nejpohodlnější. Míříme do Bludova na Trampskou portu, odkud si domů vezeme nádhernýho „divnýho ptáka“ – cenu za třetí místo, máme obrovskou radost.

…a než bys do pěti napočítal, překulily se tři tejdny a oblastní kolo havířovské Porty klepalo na dveře. A znovu si vychutnáváme to zvláštní lechtání kolem žaludku, zpocené a studené dlaně, rozechvělý hlas a pak to nekonečné čekání na výsledky písničkového zápolení, a pak se najednou Cowboy žene na pódium, kolem nás se jásá a nám v tu chvíli ještě ani pořádně nedochází, že jsme v trampské kategorii postoupili do dalšího kola… a už nám kamarádi zalamují palec a všichni se radujeme, je to skvělý.

…a než bys řekl švec, dva tejdny utekly jako voda a my se těšíme, jak si spolu s vámi naložíme řáckou porci dalšího Trampského guláše. Tak dost povídání a nechte si šmakovat.

Za TEMPO DI VLAK

           Ája

 

gulas3_tempo_2.jpg (23112 bytes)       gulas3_tempo_4.jpg (24128 bytes)       gulas3_tempo_3.jpg (21682 bytes)       gulas3_tempo_5.jpg (27206 bytes)   

Tenkrát ještě s kamarádem Pařezem a s "dvojitou" Viki.

 

Návrat k bluegrassu

Zcela záměrně byl 6. leden (narozeniny E.Scruggse, jednoho z největších světových banjistů) 1997 určen jako den vzniku opavské skupiny s názvem BLUEGRASS COMEBACK. Proč zrovna toto datum, to je jasné (Scruggsovy narozeniny jsou pro nás symbolem a jako rodinné trio skupina začala hrát koncem prosince 1996) a název vlastně dal skupině náš dlouholetý přítel, výborný zpěvák a mandolinista těšínských Vrtáků Standa Feruga, když mi v reakci na zprávu o vzniku skupiny popřál "… ať se ti ten comeback podaří". Původně se jednalo o rodinné seskupení (moje žena Eva baskytara, syn Tomáš kytara a já banjo) a hráli jsme pouze instrumentálky. Od června r. 1998 jsme však změnili složení i zaměření kapely - dnes má Bluegrass Comeback pět členů. Náš styl snad lze umístit na rozhraní tradičního a moderního bluegrassu, repertoár je tvořen skladbami skupin Seldom Scene, Stanley Brothers, Osborne Brothers, Country Gentleman, Nashville Bluegrass Band, Lonesome River Band, hrajeme také skladby Petera Rowana či Billa Monroea. Stylu odpovídá také tradiční oblečení členů skupiny na pódiu - sako, kravata, klobouk apod., zcela ve shodě s výrokem otce bluegrassu, Billa Monroea : "You cannot play the bluegrass music in the striped pants." (Nemůžete hrát bluegrass v proužkovaných kalhotách). Bluegrass Comeback má velké ambice (nedokáže něco dělat "jen tak" - vždy to musí být naplno). Texty jsou výhradně anglické. V repertoáru jsou také  instrumentální skladby - ty vybírá především kytarista a lze zde nalézt skladby Davida Griera, Dana Craryho, Steva Kaufmanna, Tonyho Rice apod.

 

Dnešní složení BGC :

Tomáš Juřena - kytara, dobro

Na kytaru hraje od prosince 1996, od začátku veden k bluegrassu, poctivě cvičí podle tabulatur výše zmíněných velkých amerických vzorů. Většinu sól si však již dnes vymýšlí sám a dbá především na jejich melodičnost. Ve svých 16 letech má pevné místo na české bluegrassové scéně. Na festivalu Jesenický nugget v Jeseníku '98 získal cenu za hru na kytaru, ve skupině je pravděpodobně nejlepším instrumentalistou.

O prázdninách 1998 začal hrát na dobro a také díky tomu se BGC začal orientovat jednak na repertoár skupiny Seldom Scene, jednak na tvorbu zpěváka Petera Rowana.

Tomáš hraje na kytaru Martin D28, postavenou O. Holoubkem a na dobro z dílny pana M.Ulmy.

Má rád plyšáky, rád chodí do přírody, kromě bluegrassu poslouchá i jakoukoliv jinou muziku (s vyjímkou techna), rád jí chobotnice.

 

Eva Juřenová - baskytara, zpěv

Původně jsme chtěli kontrabas, ale pak jsme zjistili, že to je na dvoupokojový panelákový byt skutečně příliš velký nástroj - východiskem tedy byla baskytara. Eva si dnešní hrou na basu vyplnila svůj dlouholetý  sen. Hraje od ledna 1997 a cvičí stejně poctivě jako Tomáš. V repertoáru existuje několik skladeb, ve kterých Eva také zpívá.

Učaruje jí zpěvák s hlubokým hlasem, ráda poslouchá klasickou hudbu hranou na kytaru, ale také např. peruánský folklór. Má ráda pohádky.

 

Jan Meisel - mandolína, zpěv

28 let bluegrassu v různých severomoravských bluegrassových skupinách (naposledy Modřina Ostrava) mluví samo za sebe. Po rozpadu Modřiny dostal několik nabídek, všechny vyzkoušel a nakonec zakotvil u nás. Díky Honzovi jsme přestali hrát pouze instrumentálky a začali jsme bluegrass také zpívat (je možné hovořit o bluegrassu bez zpěvu ?). Honza má vynikající tenor, v repertoáru skupiny je několik skladeb, kde Honza zpívá vedoucí (lead) hlas.

Honza dnes hraje na mandolínu F5, model "Fern", postavenou O. Holoubkem.

Honza je neúnavný "slavič" jmenin, narozenin a jakýchkoliv jiných příležitostí své početné rodiny a příbuzenstva. Rád chodí na plesy a zpívá v Chuchelné v kostelním sboru.

Jan Sabol - kytara, zpěv

Přišel k  nám z kapely Second Caffe. Jeho hlas zcela jistě zaujme i posluchače, kteří toho o bluegrassu mnoho nevědí. Je vedoucím zpěvákem (lead vocal) skupiny. Na Moravském vrabci '99 v Karviné dostal za svůj vokální projev cenu poroty. Hraje doprovodnou kytaru, bluegrassu se věnuje přibližně šest let.

V brzké době bude hrát kytarové doprovody na nástroj Martin H000, který speciálně pro něj momentálně staví O. Holoubek.

Honza má zálibu v dívkách a whisky a rád na tohle téma také zpívá (zejména píseň P.Rowana "Moonshiner, kde se autor vyznává ze stejných zálib). Honza rád chodí na vandry.

 

Pavel Juřena - banjo, kapelník

28 let bluegrassu - Červotoči Frýdek-Místek, Bluegrass Nova Olomouc, Vrtáci Český Těšín a hostování ve spoustě dalších kapel. Po odchodu od Vrtáků jsem chtěl hraní pověsit na hřebík, pak mě ale přemluvil můj syn - založení Bluegrass Comebacku tak vlastně částečně inicioval i Tomáš.

Dnes hraju na kopii banja Gibson Granada, postavenou P. Janiššem.

Mám rád bluegrass, newgrass a jejich odvozeniny, ale také poslouchám folklór náš - cimbálovku, i folklór jiných zemí (flamengo, irskou a skotskou hudbu, poslouchám i arabský folklór). Rád dobře jím a líbí se mi velké limuzíny.

 

Hrajeme po celé republice, na festivalech, přehlídkách, klubových večerech apod., namátkou Banjo Jamboree Kopidlno, Bluegrassový večer Horná Poruba (SR), Jesenický nugget, Moravský hrozen Hustopeče, European Bluegrass Band Championship Vídeň, Jamboree Strakonice, Bluegrass Vodranty Čáslav, Dotkni se Písku, pravidelné bluegrassové večery ve Sloupnici, Bluegrassová pouť na hradě Sovinci, Mohelnický dostavník, Jamgrass v Jindřichově Hradci, Folkový výprodej ve Studénce, Country Širák v Opavě apod. Připravujeme se na vystoupení v rámci EWOB 2000 (European World of Bluegrass) v Holandsku, snad letos vyjde Dobrofest v Trnavě. Český rozhlas Olomouc natočil s naší skupinou hodinový pořad.

 

V opavské hospodě Wee West pořádáme pod názvem "Bluegrassové návraty"  předvánoční koncerty (koncem minulého roku už třetí).

 

Kontakt na skupinu :

Pavel Juřena   Hlavní 126, Opava 6, 747 06

telefon: domů  0653 - 73 46 72

            do práce  069 - 66  63 143

            fax (do práce)  069 - 66 63 112

E-mail : pavel.jurena@mediumsoft.cz

Na místo se dopravíme dvěmi auty :

·        Renault 21 TS (2,00 Kč,- / 1 km)

·        Opel Kadett 1.7 D (1,50,- Kč / 1 km)

Pokud se jedná o placený koncert, hrajeme za 2 000,- Kč za hodinové vystoupení + doprava (event.nocleh, jídlo).

V případě neplaceného vystoupení požadujeme zaplatit alespoň cestu (viz výše) a ubytování (třeba v tělocvičně), event. jídlo.

Jsme schopni odehrát - bez přestávek - 2 hodiny, s přestávkama 3 hodiny. Nehrajem tzv. country bály, zábavy, podnikové večírky apod. Vystupujeme zásadně pouze na festivalech, přehlídkách, klubových večerech, zřídka na soutěžích (soutěžní 2-4 skladby je pro nás málo). U festivalů není podmínkou ryze bluegrassové zaměření, hráváme i na folkových festivalech (např. Folkový výprodej), hrajeme na smíšených festivalech (Mohelnický Dostavník apod.)

Spokojíme se se čtyřmi mikrofony a jednou linkou pro baskytaru. Odposlechy nejsou nutné. Ubytování - kdekoliv, přivezeme si spacáky, nafukovací matrace.

 

gulas3_comeback_2.jpg (20515 bytes)           gulas3_comeback_3.jpg (20165 bytes)            gulas3_comeback_1.jpg (20825 bytes)

Bluegrass comeback - starý dobrý bluegrass ...

 

 

Několik slov…

(Za hudební těleso Ruchadlo sepsal René Racek Matlášek)

Z Ostravy jsem odešel na studia do Hradce Králové ještě za minulého režimu. Tehdy mne jednak hraní po hospodách moc nelákalo, ale nebylo ani tak časté jako dnes. Když jsem se z Hradce vrátil do Ostravy, vše již bylo jinak. Předně – byl jiný režim a i já jako študák jsem v Hradci s kamarády zakusil hodně prima muziky, jak na vandrech tak i v hospodě. Tedy základní změna postoje, ale i podmínek, k takovéto produkci.

Začal jsem po Ostravě intenzivně pátrat po hospodě, kde se hraje. Vzal jsem si kytaru a bloudil městem. Hrál jsem na Čáře, U Bebka, U Honyšů, U Helbicha, U Rittera až jsem se dostal do hospody U Chýlků.

Tam se v extrovně v různé dny scházely různé party lidí a vždy se hrálo. Nějak jsem se však nemohl srovnat s tím, když se občas stávalo, že se v rámci jedné malé místnosti realizovali na kytaru dva i tři kytaristé, kteří hráli najednou, ale každý něco jiného a kdo hlasitěji tím lépe. Ne každý den se však U Chýlka scházela parta takových puberťáků. Postupně mi přirostla k srdci úterní parta, která mne vzala do svého kruhu. Byl jsem tomu velmi rád, a jsem dodnes, neboť jsem zde našel společnost prima kamarádů, se kterou je mi dobře. Postupně jsem se zde setkal s přehršlí kvalitních muzikantů. Systém hraní v úterky U Chýlka se dá označit jako „cochcárna“. Parta se schází pravidelně, ale každý jak mu to vyjde. Někdy je tedy pouze jedna kytara, jindy celý orchestr nástrojů a hlasů – jedna radost. V rámci této cochcárny se postupně vykrystalizovalo muzikální jádro což jsou dvě kytary, klarinet + zpěvy. Nedá se hovořit o stabilním hudebním tělese, ale ti nejzákladnější muzikanti jsou : Kytara – Antonín Tony Hájek, Klarinet – Václav Vrabec, Zpěv a rytmika – Alois Monzun Güklhorn a kytara – René Racek Matlášek. Naše uskupení nemá název a přiznám bez mučení, že mi dělá problém si nějaký představit. Nikdy jsme o tom s klukama nemluvili a když tak jen v legraci. Donedávna by nás nenapadlo s naší produkcí někde vážněji vystupovat. Pravda, již jsme odehráli i nějaký ten candrbál, ale nikdy jsme se nijak nenazvali. Napadá mne, že by to mohli být stejně dobře „Úterňáci“, jako třeba SOCH (sdružení od Chýlka), nebo VOUS (vždy odhodlaní učinit srandu). Žádná jiná ptákovina mě teď již nenapadá, ale mohlo by to být opravdu cokoli.

Jak už to bývá je to skupina lidí profesně úplně odlišných, které spojuje muzika, jako společná nit. Nemáme ostře vyhraněný repertoár, i když asi nejblíže máme k staré trampské písničce, country a jazzu.

Duo Ája a já...

Moje hudba + moje texty + moje žena + moje kytara + naše záliba = duo Ája a já.

 

gulas3_ruchadlo_1.jpg (26046 bytes)      gulas3_ruchadlo_2.jpg (24487 bytes)      gulas3_vystava_2.jpg (24650 bytes)      gulas3_vystava_4.jpg (24624 bytes)      gulas3_vystava_1.jpg (19605 bytes)

Vašek Vrabec z Ruchadla také úspěšně vystavoval.

 

Vrtáci Český Těšín

Sedím u stolu, sluchátka na uších a poslouchám staré nahrávky „Vrtáků“ z Port a Zpívajících Totemů, které jsem zrovna dostal poštou od kamaráda Zajace. Nejstarší je  z Karvinské Porty 81.... Panebože, to je let!! (A jak tak poslouchám, nehráli jsme špatně!)

Začínali jsme v roce 1975, to jsem měl před maturitou. Z prapůvodního složení kapely jsem zůstal u Vrtáků jenom já. Dva už jsou po smrti .... (alkohol je přece jenom prevít)

Naše první soutěž - Zpívající Totem Karviná, rok 1976.... tréma, že se člověk ani nemohl hýbat. Pak další ročníky Totemů, změny v kapele, stálé začínání znova.

Poprvé na oblastním kole Porty v Karviné v roce 1981 (na housle s náma hrál  Franta Wawrzacz). Pak rok na vojně a po oblastní Portě 1983 se stal členem Vrtáků a později kapelníkem, banjista Pavel „Mozek“ Juřena. Posléze přišel kytarista Zdeněk Faltýnek a díky jim Vrtáci začínají hrát vlastní skladby.

Pak rok 1986 - největší úspěch kapely - postup do Národního finále Porty. (Vystoupení v Plzeňském Lochotíně před 20-ti tisíci diváky, jamování s holandskou bluegrassovou kapelou - parádní zážitky.) Těch vystoupení na Národní Portě pak bylo více, i když už ne na hlavní scéně.

Po odchodu Pavla Juřeny a pak Zdeňka Faltýnka jsme zase začínali znovu. Vrátili jsme se k tradičnímu bluegrassu.

V roce 1996 jsme oslavili 20 let veřejného vystupování Vrtáků na Country narozeninách v Českém Těšíně. Pozvali jsme všechny Vrtákovské muzikanty. Sešli jsme se skoro všichni.

Párkrát jsme si zahráli v Polsku - tam, na rozdíl od našich festivalů, nejste učinkující, ale „artysta“ (v překladu umělec).

Ještě jednou jsme postoupili na Národní Portu v roce 1997, ale Porta už není to, co byla kdysi. Už bych tam víckrát nejel.

V tomto roce chystáme na podzim akci s názvem „Vrtáci 2000“, takže se chystejte na podzim do Českého Těšína!

 

Ještě pro úplnost přikládám seznam všech muzikantů, kteří hráli ve skupině Vrtáci:

Mandolínisti: Stanislav Feruga

Kytaristi: Jiří Chromý, Miroslav Czudek, Tadeáš Feruga, Zdeněk Faltýnek, Jarda Ledvoň, Petr Novák, Richard Dziubek

Basisti: Roman Panek †, Karel Mitrenga, František Zwyrtek, Karel Kučera

Banjisti: Petr Panek (taky na dobro), Václav Jednický, Pavel Juřena, Ivan Honzák

Houslisti: Petr Martinek †, Roman Kaleta, František Wawrzacz, Vít Konečný, Pavel Balatka, Vladimír Sýkora, Michal Larisch, Roman Wojnar

Pouze zpěvák: Pavel Slivka

Dohromady je to 25

 

Současné složení kapely:

            Stanislav Feruga         - mandolína, zpěv

            Karel Kučera             - baskytara, zpěv

            Roman Wojnar           - housle, zpěv

            Richard Dziubek         - kytara, zpěv

            Ivan Honzák               - banjo, zpěv

Většinu našeho repertoáru tvoří tradiční bluegrassové skladby.

 

Kazeta už dávno dohrála, škoda těch písní, které už nehrajeme. Stojí rozhodně za znovuvzkříšení .... - snad někdy v budoucnu.

Díky Ti za krásnou vzpomínku, Zajaci.

Standa Feruga

 

 

         gulas3_vrtaci_2.jpg (25085 bytes)         gulas3_vrtaci_3.jpg (27205 bytes)          gulas3_vrtaci_1.jpg (26152 bytes)

Vrtáci v čele se zpěvákem a mandolinistou Standou Ferugou.

 

 

Morgana Ostrava
Kapela Morgana vznikla zhruba v roce 1996. Součastné složení je následující:Petr Sasín-autor veškeré hudby a textu,zpěvák, sólový kytarista, Kuba Kusak-zpevak,kytarista, Ctirad Skopal-úspěšný nezpěvák a baskytarista. Ostatní místa v kapele jsou obsazena střídavě. Dlouhou dobu s námi zpívala (a určitě zase bude zpívat) blízká duše našeho kapelníka Veronika Sasínová. Kapela se více prosadila loni, kdy jsme vyhráli krajskou trampskou portu, postoupili do finále Moravského vrabce a hráli na zajímavých festivalech (Mohelnický dostavník, Jesenický nugget, Újezdské babí léto, Memoriál Wabiho Ryvoly v Českovicích aj.) I letos chceme co nejvíce hrát a hrát.

 Těšíme se na Guláši  čau Ctir a Morgana

 

gulas3_morgana_2.jpg (15278 bytes)        gulas3_morgana_3.jpg (20190 bytes)        gulas3_morgana_1.jpg (25195 bytes)

Morgana Ostrava - i ve třech se dá udělat spousta muziky.

 

Sluníčko Bohumín

Vocalně instrumentální seskupení „ SLUNÍČKO “ vzniklo asi před sedmnácti lety v městě Bohumíně. Členové této hudební skupiny ani ve snu netušili, že toto seskupení vydrží tak dlouho. S počátku nás ve Sluníčku bylo asi dvacet členů. Časem se zvýšenou náročnosti na vocalní preciznost a hudební poctivost se počet členů s užil na dnešní počet. Tj. pět hlasů a jedna kytara .

Já jako nejstarší člen kapely (o 1,5 generace) jsem demokraticky nastolil režim MAKARENKO. Ač je to neuvěřitelné vycházel jsem s trampské muziky.

Vzorem pro vokální začátky byla stará trampská muzika třicátých let.

Písničky Jardy Motla, skupiny Červánek. Písničky TO. Stracenka a mnoho dalších již možná zapomenutých. To byla moje představa o vokále.

Samozřejmě jsem také jezdil každý výkend na vandry a nasával atmosféru být s kamarády u ohně  hrát do pozdních hodin všechny známé i neznámé songy.

Musím přiznat, že člověk na to všechno co zažil s kamarády na vandru v životě

nezapomene. Tím chci říct, že všechno to co jsem na vandrech dostal do duše     (a vy co jezdíte víte o čem mluvím) předávám dal v podobě muzicírování.

Je pravda, že skupina Sluníčko už dávno nezpívá trempskou tvorbu, ale je pravda, že ve všem co děláme  zůstala ona nasátá trampská poctivost a smysl pro všechno hezké kolem nás.

Hodně lidí se nás ptá proč se jmenujeme sluníčko? Ten název vyšel sám. Až časem jsme si uvědomili a čím dál víc uvědomujeme, že tento název je na místě.

Ani si neumím představit, že bychom měli mít jiný název. Sluníčko je jaro, léto, podzim i zima. Po celou tu dobu je život a rodí se nový. A k životu slunko potřebujeme ať chceme či nechceme. Teď myslím slunka na nebi.

Takže, jestli jste někdy slyšeli zpívat skupinu „ Sluníčko “ a na chviličku vás zahřála na srdíčku, tak to jenom proto opravdové slunko na nebi.

Slibujeme, že se vždycky budeme jmenovat SLUNÍČKO.

 

     Než dokončím tento výplod chorého mozku, tak bych vám všem  chtěl říct,

Nenechte si nikdy, nikdy vzít to co jste prožili a zůstaňte věrní tomu, čemu tak věříte. Přírodě a ŽIVOTU v ní. Vzpomínky a návraty jsou moc smutné.

 

Za Skupinu Sluníčko : Ota ( Bubu ) Maňák, Lenka Maňáková, David Maňák, Radka Kadlíčková, Láďa Kadlíček a Petr Kasan

 

Ahoj Sluníčko

 

gulas3_slunicko.jpg (17727 bytes)

Sluníčko u krbu - i  Sluníčko se potřebuje někdy ohřát. 

 

Pyrop Přerov

Tak tedy o duu Pyrop.

Bylo, nebylo, milé děti. Již nejeden geologický činitel ohobloval vrcholky horstev zemí českých a Moravských, už kopy žejdlíků chemií nabohacené voděnky protekly řečišti řek (jež z oněch  horstev stékají) a taky nejeden drahokam se usadil v kalných zátočinách řečených toků od té doby, co vzniklo duo Pyrop. Pokud mne má chabá mladická paměť neklame…, Ano, už celé dva roky to budou. Sedum set třicet dní, sedumnáct tisíc pět set dvacet hodin, milión padesát jedna tisíc dvě stě  minut, no a zhruba šedesát tři milióny vteřin. Jinými slovy – z geologického hlediska – prd. A vidíte, během tohoto prdu stihle duo Pyrop nejen vzniknout, vytříbit příhodný název hudebního tělesa, nadřít repertoár desítek písní (tj. asi dvacet kousků – ale to už jsou desítky, né? a zaujmout publikum i pořadatele trampských slezin natolik, že nepoužili v krosnách tajně uschovaných shnilých rajčat, co by odpovídající ohodnocení srdceryvného herního  projevu oněch rádoby muzikantů. Jo, Jo! Kdo by to byl do nich řek.

Proč zrovna Pyrop? No – proč ne?! Při jednom z posledních hvězdných intervijůů nám v zatuchlé šatně jednoho z ostravských  bárů položil místní pisálek hloupoučkou otázku, zda bylo jméno kapely voleno podle nejpopulárnějšího místního drahokamu, českého granátu, a zda tím chceme naznačit, že se takovýmto klenotem české trampské hudby míníme v budoucnu stát? No – himlhergot – krucajs element!!! Samozřejmě! A jaképak v budoucnu?! Že?! Jenom nás prostě ještě nevykopali! Neosvobodili z balastu hlušiny pokrývající prozatím ložisko našeho hudebního lesku! (Autor pamfletu prostě nezapře profesi geologa).

Leč – co není, může být! A tak jako nadšený sběratel vstoupí do výše zmíněné kalné řeky, aby odtud statečně vydobyl krvavě rudá zrnka pyropu, tak možný, časem, i nejeden interpret nebude dlouho váhat ponořit se až po krk do kalné vody české a moravské folk či tramp mjůůzik, aby odtud s vítězným šklebem na pysku vytáhl prvý klenot – píseň z repertoáru dua PYROP.

Howf – dokecal jsem.

Karel Mad Koliáš

Tuhle v sobotu jedenáctého přijedeme rádi. Můžeme zahrát, i nějakou tu povídku přečíst.

 

gulas3_pyrop_1.jpg (15065 bytes)              gulas3_pyrop_2.jpg (14500 bytes)

Charismatičtí Pyrop, mimo jiné mistři povídek.

 

Špunt Přerov   Tramp-folkové sdružení

Kapelu založil v roce 1985 Miloslav Dohnal zvaný Fous, který v kapele hrál až do roku 1994 a byl současně  kapelníkem i dvorním skladatelem všech písní, které kapela hrála.

Po jeho odchodu se této role ujal jako služebně nejstarší jeho syn Miloslav Dohnal, který je kapelníkem dosud. Za dobu existence kapelou prošlo již asi 25 dobrých přerovských muzikantů, kteří pomohli vytvořit kapele styl její současné tvorby.Kapela hraje i nadále vlastní písničky, které skládají již nynější členové. K10.výročí vzniku vydala kapela kazetu s názvem POHÁDKÁŘ. Jsme stálým hostem různých přehlídek a soutěží - úspěchy střídavé, nejraději však hrajeme pro kamarády u ohňů.

 

Složení kapely:

Miloslav Dohnal - kapelní,kytara,zpěv

Jaroslava Ludvová - zpěv

Martina Králičková - flétny,zpěv

Olda Sladkovský - kytara,zpěv

Martin Tomek - kontrabas ,zakázaný zpěv