3. Trampský guláš (11.března 2000)
Pozor
začínáme !
Již
se s tím nedá nic dělat. Z Trampského guláše se stala
pravidelnost. Pořadatelům se to líbí a divákům to nepřekáží ...
Pravda
je taková, že jakkoli jde o trampskou i ostatní píseň, útulným srubem zní
ještě něco více. A o tom to všechno je. O pocitu kamarádství a sounáležitosti.
Kapely na nás nepromlouvají přes krabice s polovodiči, ale prostým
lidským hlasem. Po vystoupení se posadí mezi publikum a tím se rozdíly mezi
posluchačem a kapelou nadobro smažou. Posloucháme hudbu, kde se občas objeví
nějaká ta chybička. Někdo zapomene slova, někdo vypadne z rytmu nebo
zazpívá falešně. Vše se ale nahradí citem a prožitím písničky. Tohle
ovšem je právě ta správná dávka lidskosti, která na rozdíl od počítačově
dokonalé hudby dá vědět, že není pěkné to co je dokonalé, ale to co je
prosté a přirozené. Jenom dokonalost totiž nudí.
Pohodlně
se usaďte a uvolněte. Začíná se podávat třetí Trampský guláš.
Třetí guláš – opět na Janové. Program našlapaný až hrůza. Na úvod Tempo di vlak a Bluegrass Comeback. Velkým zpestřením bylo vystoupení Vaška Vrabce, který splouvá řeky n vodních lyžích. Pak duo Pyrop, trampfolková Morgana, film o Mohelnickém Dostavníku zakončil Aligátor povídáním o zákulisí. Po pauze velký blok Tempo di vlak, Vrtáci, Sluvíčko. Racek s Ruchadlem – milé osvěžení večera, saxofon často v tramských kapelách nenajdete. Program končili dlouho po půlnoci Špunti z Přerova.
TEMPO
DI VLAK aneb jak jsme přežili zimu
Není
to tak dávno, co struny kytary rozezněl poslední spadlý list a už nás za
krkem začíná šimrat jaro. A mezitím…
…ležím v posteli, peřinu pod nosem a vymýšlím, co provedu tomu bacilovi, kterej mi sedí v krku. Za oknem sníh, před náma Karvinský vánoční totýmek. Poslouchám – vedle se pilně trénuje. Budu na vás myslet a moc držet palce… A přece ne, já toho prevíta nakonec ukecala – dyť jsou vánoce. A jsme v tom všichni. Trochu chraptím, na Pařeza leze chřipka, do očí blejskaj světla reflektorů, pod nosem ta bambule, co se před ní neschová jedinej falešnej tón, hlas se při první písničce trochu chvěje a pak to nádherný Umííí a večer velkýho radování z krásnýho třetího místa.
…a
zase marodíme. Přidala se k nám Viki. Nedá se nic dělat, ale z vánočního
zpívání, na který jsme se tolik těšili, letos nic nebude.
…a
pak jedna probdělá noc plná obav o život našeho kamaráda Brumla, který,
nedbaje našich dobře míněných rad, vyrazil na expedici Beskydmountains. Naštěstí
díky dobré výstroji a dostatku fyzických sil neumrzl v žádné ze sněhových
závějí a jeho zkhřehlé prsty se nám podařilo usilovným několikahodinovým
dýcháním rozehřát, tak že opět bruslí po hmatníku svého kontrabasu.
…zato
Cowboyovy prstíky se teď na hmatníku jaksi zadrhávají díky četným ranám,
které si náš kamarád způsobil neopatrným zacházením s řezbářským
nářadíčkem.
…a
prý aby kamarád Pařez nevyužil této chvilkové indispozice obou kamarádů,
a nabytým časovým předstihem nebyl o mnoho lepší než oni, zhmoždil mu
kamarád Bruml na tělocvičně palec tak, že tento byl nucen vyhledat lékařské
ošetření.
…zhodnotily
jsme s Viki nastalou situaci a začaly se učit novou píseň, ve které
nepotřebujeme basistu a rovněž ani jednoho z kytaristů.
…takový
zvláštní okamžik to byl. Bruml a Cowboy přivedli na svět písničku, první
doopravdy naši, takový holátko neopeřený, co potřebuje starostlivý lidičky
kolem sebe, aby zesílilo a vyrostlo. A pak pro nás kamarádka AlíK napsala několik
moc pěknejch textíků… Už vím, jak se rodí písničky – je to dřina.
…dík
všem kamarádům, kteří na únorové Dakotě drželi palce, aby ta naše dvě
písklata vpořádku poprvé vyletěla z hnízda.
…a
zase na cestách. Tentokrát jsme vlak – náš nejoblíbenější dopravní
prostředek, vyměnili za auto. Čekáme totiž co nevidět do kapely přírůstek
a tento způsob cestování je přece jen pro naši nastávající maminku
nejpohodlnější. Míříme do Bludova na Trampskou portu, odkud si domů
vezeme nádhernýho „divnýho ptáka“ – cenu za třetí místo, máme
obrovskou radost.
…a
než bys do pěti napočítal, překulily se tři tejdny a oblastní kolo havířovské
Porty klepalo na dveře. A znovu si vychutnáváme to zvláštní lechtání
kolem žaludku, zpocené a studené dlaně, rozechvělý hlas a pak to nekonečné
čekání na výsledky písničkového zápolení, a pak se najednou Cowboy žene
na pódium, kolem nás se jásá a nám v tu chvíli ještě ani pořádně
nedochází, že jsme v trampské kategorii postoupili do dalšího kola…
a už nám kamarádi zalamují palec a všichni se radujeme, je to skvělý.
…a
než bys řekl švec, dva tejdny utekly jako voda a my se těšíme, jak si
spolu s vámi naložíme řáckou porci dalšího Trampského guláše. Tak
dost povídání a nechte si šmakovat.
Za
TEMPO DI VLAK
Ája
Tenkrát ještě s kamarádem Pařezem a s "dvojitou" Viki.
Návrat k
bluegrassu
Zcela
záměrně byl 6. leden (narozeniny E.Scruggse, jednoho z největších světových
banjistů) 1997 určen jako den vzniku opavské skupiny s názvem BLUEGRASS
COMEBACK. Proč zrovna toto datum, to je jasné (Scruggsovy narozeniny jsou
pro nás symbolem a jako rodinné trio skupina začala hrát koncem prosince
1996) a název vlastně dal skupině náš dlouholetý přítel, výborný zpěvák
a mandolinista těšínských Vrtáků Standa Feruga, když mi v reakci na zprávu
o vzniku skupiny popřál "… ať se ti ten comeback podaří". Původně
se jednalo o rodinné seskupení (moje žena Eva baskytara, syn Tomáš kytara a
já banjo) a hráli jsme pouze instrumentálky. Od června r. 1998 jsme však změnili
složení i zaměření kapely - dnes má Bluegrass Comeback pět členů. Náš
styl snad lze umístit na rozhraní tradičního a moderního bluegrassu,
repertoár je tvořen skladbami skupin Seldom Scene, Stanley Brothers, Osborne
Brothers, Country Gentleman, Nashville Bluegrass Band, Lonesome River Band,
hrajeme také skladby Petera Rowana či Billa Monroea. Stylu odpovídá také
tradiční oblečení členů skupiny na pódiu - sako, kravata, klobouk apod.,
zcela ve shodě s výrokem otce bluegrassu, Billa Monroea : "You
cannot play the bluegrass music in the striped pants." (Nemůžete
hrát bluegrass v proužkovaných kalhotách). Bluegrass Comeback má velké
ambice (nedokáže něco dělat "jen tak" - vždy to musí být
naplno). Texty jsou výhradně anglické. V repertoáru jsou také
instrumentální skladby - ty vybírá především kytarista a lze zde
nalézt skladby Davida Griera, Dana Craryho, Steva Kaufmanna, Tonyho Rice apod.
Dnešní
složení BGC :
Tomáš
Juřena - kytara, dobro
Na
kytaru hraje od prosince 1996, od začátku veden k bluegrassu, poctivě cvičí
podle tabulatur výše zmíněných velkých amerických vzorů. Většinu sól
si však již dnes vymýšlí sám a dbá především na jejich melodičnost.
Ve svých 16 letech má pevné místo na české bluegrassové scéně. Na
festivalu Jesenický nugget v Jeseníku '98 získal cenu za hru na kytaru, ve
skupině je pravděpodobně nejlepším instrumentalistou.
O
prázdninách 1998 začal hrát na dobro a také díky tomu se BGC začal
orientovat jednak na repertoár skupiny Seldom Scene, jednak na tvorbu zpěváka
Petera Rowana.
Tomáš
hraje na kytaru Martin D28, postavenou O. Holoubkem a na dobro z dílny pana M.Ulmy.
Má
rád plyšáky, rád chodí do přírody, kromě bluegrassu poslouchá i
jakoukoliv jinou muziku (s vyjímkou techna), rád jí chobotnice.
Eva
Juřenová - baskytara, zpěv
Původně
jsme chtěli kontrabas, ale pak jsme zjistili, že to je na dvoupokojový panelákový
byt skutečně příliš velký nástroj - východiskem tedy byla baskytara. Eva
si dnešní hrou na basu vyplnila svůj dlouholetý sen. Hraje od ledna 1997 a cvičí stejně poctivě jako Tomáš.
V repertoáru existuje několik skladeb, ve kterých Eva také zpívá.
Učaruje
jí zpěvák s hlubokým hlasem, ráda poslouchá klasickou hudbu hranou na
kytaru, ale také např. peruánský folklór. Má ráda pohádky.
Jan
Meisel - mandolína, zpěv
28
let bluegrassu v různých severomoravských bluegrassových skupinách
(naposledy Modřina Ostrava) mluví samo za sebe. Po rozpadu Modřiny dostal několik
nabídek, všechny vyzkoušel a nakonec zakotvil u nás. Díky Honzovi jsme přestali
hrát pouze instrumentálky a začali jsme bluegrass také zpívat (je možné
hovořit o bluegrassu bez zpěvu ?). Honza má vynikající tenor, v repertoáru
skupiny je několik skladeb, kde Honza zpívá vedoucí (lead) hlas.
Honza
dnes hraje na mandolínu F5, model "Fern", postavenou O. Holoubkem.
Honza
je neúnavný "slavič" jmenin, narozenin a jakýchkoliv jiných příležitostí
své početné rodiny a příbuzenstva. Rád chodí na plesy a zpívá v
Chuchelné v kostelním sboru.
Jan
Sabol - kytara, zpěv
Přišel
k nám z kapely Second Caffe. Jeho
hlas zcela jistě zaujme i posluchače, kteří toho o bluegrassu mnoho nevědí.
Je vedoucím zpěvákem (lead vocal) skupiny. Na Moravském vrabci '99 v Karviné
dostal za svůj vokální projev cenu poroty. Hraje doprovodnou kytaru,
bluegrassu se věnuje přibližně šest let.
V
brzké době bude hrát kytarové doprovody na nástroj Martin H000, který
speciálně pro něj momentálně staví O. Holoubek.
Honza
má zálibu v dívkách a whisky a rád na tohle téma také zpívá (zejména píseň
P.Rowana "Moonshiner, kde se autor vyznává ze stejných zálib). Honza rád
chodí na vandry.
Pavel
Juřena - banjo, kapelník
28
let bluegrassu - Červotoči Frýdek-Místek, Bluegrass Nova Olomouc, Vrtáci Český
Těšín a hostování ve spoustě dalších kapel. Po odchodu od Vrtáků jsem
chtěl hraní pověsit na hřebík, pak mě ale přemluvil můj syn - založení
Bluegrass Comebacku tak vlastně částečně inicioval i Tomáš.
Dnes
hraju na kopii banja Gibson Granada, postavenou P. Janiššem.
Mám
rád bluegrass, newgrass a jejich odvozeniny, ale také poslouchám folklór náš
- cimbálovku, i folklór jiných zemí (flamengo, irskou a skotskou hudbu,
poslouchám i arabský folklór). Rád dobře jím a líbí se mi velké limuzíny.
Hrajeme
po celé republice, na festivalech, přehlídkách, klubových večerech apod.,
namátkou Banjo Jamboree Kopidlno, Bluegrassový večer Horná Poruba (SR),
Jesenický nugget, Moravský hrozen Hustopeče, European Bluegrass Band
Championship Vídeň, Jamboree Strakonice, Bluegrass Vodranty Čáslav, Dotkni
se Písku, pravidelné bluegrassové večery ve Sloupnici, Bluegrassová pouť
na hradě Sovinci, Mohelnický dostavník, Jamgrass v Jindřichově Hradci,
Folkový výprodej ve Studénce, Country Širák v Opavě apod. Připravujeme se
na vystoupení v rámci EWOB 2000 (European
World of Bluegrass) v
Holandsku, snad letos vyjde Dobrofest v Trnavě. Český rozhlas Olomouc natočil
s naší skupinou hodinový pořad.
V
opavské hospodě Wee West pořádáme pod názvem "Bluegrassové návraty"
předvánoční koncerty (koncem minulého roku už třetí).
Kontakt na skupinu
:
Pavel Juřena Hlavní 126, Opava 6, 747 06
telefon:
domů 0653 - 73 46 72
do práce 069 - 66 63
143
fax (do práce) 069 - 66 63 112
E-mail : pavel.jurena@mediumsoft.cz
Na
místo se dopravíme dvěmi auty :
·
Renault 21
TS (2,00 Kč,- / 1 km)
·
Opel Kadett
1.7 D (1,50,- Kč / 1 km)
Pokud
se jedná o placený koncert, hrajeme za 2 000,- Kč za hodinové vystoupení +
doprava (event.nocleh, jídlo).
V
případě neplaceného vystoupení požadujeme zaplatit alespoň cestu (viz výše)
a ubytování (třeba v tělocvičně), event. jídlo.
Jsme
schopni odehrát - bez přestávek - 2 hodiny, s přestávkama 3 hodiny.
Nehrajem tzv. country bály, zábavy, podnikové večírky apod. Vystupujeme zásadně
pouze na festivalech, přehlídkách, klubových večerech, zřídka na soutěžích
(soutěžní 2-4 skladby je pro nás málo). U festivalů není podmínkou ryze
bluegrassové zaměření, hráváme i na folkových festivalech (např. Folkový
výprodej), hrajeme na smíšených festivalech (Mohelnický Dostavník apod.)
Spokojíme
se se čtyřmi mikrofony a jednou linkou pro baskytaru. Odposlechy nejsou nutné.
Ubytování - kdekoliv, přivezeme si spacáky, nafukovací matrace.
Bluegrass comeback - starý dobrý bluegrass ...
Několik slov…
(Za hudební těleso Ruchadlo sepsal René Racek Matlášek)
Z Ostravy
jsem odešel na studia do Hradce Králové ještě za minulého režimu. Tehdy
mne jednak hraní po hospodách moc nelákalo, ale nebylo ani tak časté jako
dnes. Když jsem se z Hradce vrátil do Ostravy, vše již bylo jinak. Předně
– byl jiný režim a i já jako študák jsem v Hradci s kamarády
zakusil hodně prima muziky, jak na vandrech tak i v hospodě. Tedy základní
změna postoje, ale i podmínek, k takovéto produkci.
Začal
jsem po Ostravě intenzivně pátrat po hospodě, kde se hraje. Vzal jsem si
kytaru a bloudil městem. Hrál jsem na Čáře, U Bebka, U Honyšů, U Helbicha,
U Rittera až jsem se dostal do hospody U Chýlků.
Tam
se v extrovně v různé dny scházely různé party lidí a vždy se
hrálo. Nějak jsem se však nemohl srovnat s tím, když se občas stávalo,
že se v rámci jedné malé místnosti realizovali na kytaru dva i tři
kytaristé, kteří hráli najednou, ale každý něco jiného a kdo hlasitěji
tím lépe. Ne každý den se však U Chýlka scházela parta takových puberťáků.
Postupně mi přirostla k srdci úterní parta, která mne vzala do svého
kruhu. Byl jsem tomu velmi rád, a jsem dodnes, neboť jsem zde našel společnost
prima kamarádů, se kterou je mi dobře. Postupně jsem se zde setkal s přehršlí
kvalitních muzikantů. Systém hraní v úterky U Chýlka se dá označit
jako „cochcárna“. Parta se schází pravidelně, ale každý jak mu to
vyjde. Někdy je tedy pouze jedna kytara, jindy celý orchestr nástrojů a hlasů
– jedna radost. V rámci této cochcárny se postupně vykrystalizovalo
muzikální jádro což jsou dvě kytary, klarinet + zpěvy. Nedá se hovořit o
stabilním hudebním tělese, ale ti nejzákladnější muzikanti jsou : Kytara
– Antonín Tony Hájek, Klarinet
– Václav Vrabec, Zpěv a rytmika
– Alois Monzun Güklhorn a kytara
– René Racek Matlášek. Naše
uskupení nemá název a přiznám bez mučení, že mi dělá problém si nějaký
představit. Nikdy jsme o tom s klukama nemluvili a když tak jen v legraci.
Donedávna by nás nenapadlo s naší produkcí někde vážněji
vystupovat. Pravda, již jsme odehráli i nějaký ten candrbál, ale nikdy jsme
se nijak nenazvali. Napadá mne, že by to mohli být stejně dobře „Úterňáci“,
jako třeba SOCH (sdružení od Chýlka),
nebo VOUS (vždy odhodlaní
učinit srandu). Žádná
jiná ptákovina mě teď již nenapadá, ale mohlo by to být opravdu cokoli.
Jak
už to bývá je to skupina lidí profesně úplně odlišných, které spojuje
muzika, jako společná nit. Nemáme ostře vyhraněný repertoár, i když asi
nejblíže máme k staré trampské písničce, country a jazzu.
Duo
Ája a já...
Moje
hudba + moje texty + moje žena + moje kytara + naše záliba = duo Ája a já.
Vašek Vrabec z Ruchadla také úspěšně vystavoval.
Vrtáci Český Těšín
Sedím
u stolu, sluchátka na uších a poslouchám staré nahrávky „Vrtáků“ z Port
a Zpívajících Totemů, které jsem zrovna dostal poštou od kamaráda Zajace.
Nejstarší je z Karvinské
Porty 81.... Panebože, to je let!! (A jak tak poslouchám, nehráli jsme špatně!)
Začínali
jsme v roce 1975, to jsem měl před maturitou. Z prapůvodního složení
kapely jsem zůstal u Vrtáků jenom já. Dva už jsou po smrti .... (alkohol je
přece jenom prevít)
Naše
první soutěž - Zpívající Totem Karviná, rok 1976.... tréma, že se člověk
ani nemohl hýbat. Pak další ročníky Totemů, změny v kapele, stálé
začínání znova.
Poprvé
na oblastním kole Porty v Karviné v roce 1981 (na housle s náma
hrál Franta Wawrzacz). Pak rok na
vojně a po oblastní Portě 1983 se stal členem Vrtáků a později kapelníkem,
banjista Pavel „Mozek“ Juřena. Posléze přišel kytarista Zdeněk Faltýnek
a díky jim Vrtáci začínají hrát vlastní skladby.
Pak
rok 1986 - největší úspěch kapely - postup do Národního finále Porty.
(Vystoupení v Plzeňském Lochotíně před 20-ti tisíci diváky, jamování
s holandskou bluegrassovou kapelou - parádní zážitky.) Těch vystoupení
na Národní Portě pak bylo více, i když už ne na hlavní scéně.
Po
odchodu Pavla Juřeny a pak Zdeňka Faltýnka jsme zase začínali znovu. Vrátili
jsme se k tradičnímu bluegrassu.
V roce
1996 jsme oslavili 20 let veřejného vystupování Vrtáků na Country
narozeninách v Českém Těšíně. Pozvali jsme všechny Vrtákovské
muzikanty. Sešli jsme se skoro všichni.
Párkrát
jsme si zahráli v Polsku - tam, na rozdíl od našich festivalů, nejste učinkující,
ale „artysta“ (v překladu umělec).
Ještě
jednou jsme postoupili na Národní Portu v roce 1997, ale Porta už není
to, co byla kdysi. Už bych tam víckrát nejel.
V tomto
roce chystáme na podzim akci s názvem „Vrtáci 2000“, takže se
chystejte na podzim do Českého Těšína!
Ještě
pro úplnost přikládám seznam všech muzikantů, kteří hráli ve skupině
Vrtáci:
Mandolínisti:
Stanislav Feruga
Kytaristi:
Jiří Chromý, Miroslav Czudek, Tadeáš Feruga, Zdeněk Faltýnek,
Jarda Ledvoň,
Petr Novák, Richard Dziubek
Basisti: Roman Panek †, Karel Mitrenga, František Zwyrtek, Karel Kučera
Banjisti:
Petr Panek (taky na dobro), Václav Jednický, Pavel Juřena, Ivan Honzák
Houslisti:
Petr Martinek †, Roman Kaleta, František Wawrzacz, Vít Konečný,
Pavel Balatka, Vladimír Sýkora, Michal Larisch, Roman Wojnar
Pouze
zpěvák: Pavel Slivka
Dohromady
je to 25
Současné
složení kapely:
Stanislav Feruga
- mandolína, zpěv
Karel Kučera
- baskytara, zpěv
Roman Wojnar - housle,
zpěv
Richard Dziubek
- kytara, zpěv
Ivan Honzák
- banjo, zpěv
Většinu
našeho repertoáru tvoří tradiční bluegrassové skladby.
Kazeta
už dávno dohrála, škoda těch písní, které už nehrajeme. Stojí rozhodně
za znovuvzkříšení .... - snad někdy v budoucnu.
Díky
Ti za krásnou vzpomínku, Zajaci.
Standa
Feruga
Vrtáci v čele se zpěvákem a mandolinistou Standou Ferugou.
Morgana
Ostrava
Kapela Morgana vznikla zhruba v roce 1996. Součastné složení je následující:Petr
Sasín-autor veškeré hudby a textu,zpěvák, sólový kytarista, Kuba Kusak-zpevak,kytarista,
Ctirad Skopal-úspěšný nezpěvák a baskytarista. Ostatní místa v kapele
jsou obsazena střídavě. Dlouhou dobu s námi zpívala (a určitě zase bude
zpívat) blízká duše našeho kapelníka Veronika Sasínová. Kapela se více
prosadila loni, kdy jsme vyhráli krajskou trampskou portu, postoupili do finále
Moravského vrabce a hráli na zajímavých festivalech (Mohelnický dostavník,
Jesenický nugget, Újezdské babí léto, Memoriál Wabiho Ryvoly v Českovicích
aj.) I letos chceme co nejvíce hrát a hrát.
Těšíme se na Guláši čau Ctir a Morgana
Morgana Ostrava - i ve třech se dá udělat spousta muziky.
Vocalně
instrumentální seskupení „ SLUNÍČKO “ vzniklo asi před sedmnácti lety
v městě Bohumíně. Členové této hudební skupiny ani ve snu netušili,
že toto seskupení vydrží tak dlouho. S počátku nás ve Sluníčku
bylo asi dvacet členů. Časem se zvýšenou náročnosti na vocalní
preciznost a hudební poctivost se počet členů s užil na dnešní počet.
Tj. pět hlasů a jedna kytara .
Já
jako nejstarší člen kapely (o 1,5 generace) jsem demokraticky nastolil režim
MAKARENKO. Ač je to neuvěřitelné vycházel jsem s trampské muziky.
Vzorem
pro vokální začátky byla stará trampská muzika třicátých let.
Písničky
Jardy Motla, skupiny Červánek. Písničky TO. Stracenka a mnoho dalších již
možná zapomenutých. To byla moje představa o vokále.
Samozřejmě
jsem také jezdil každý výkend na vandry a nasával atmosféru být s kamarády
u ohně hrát do pozdních hodin všechny
známé i neznámé songy.
Musím
přiznat, že člověk na to všechno co zažil s kamarády na vandru v životě
nezapomene.
Tím chci říct, že všechno to co jsem na vandrech dostal do duše
(a vy co jezdíte víte o čem mluvím) předávám dal v podobě
muzicírování.
Je
pravda, že skupina Sluníčko už dávno nezpívá trempskou tvorbu, ale je
pravda, že ve všem co děláme zůstala
ona nasátá trampská poctivost a smysl pro všechno hezké kolem nás.
Hodně
lidí se nás ptá proč se jmenujeme sluníčko? Ten název vyšel sám. Až časem
jsme si uvědomili a čím dál víc uvědomujeme, že tento název je na místě.
Ani
si neumím představit, že bychom měli mít jiný název. Sluníčko je jaro,
léto, podzim i zima. Po celou tu dobu je život a rodí se nový. A k životu
slunko potřebujeme ať chceme či nechceme. Teď myslím slunka na nebi.
Takže,
jestli jste někdy slyšeli zpívat skupinu „ Sluníčko “ a na chviličku vás
zahřála na srdíčku, tak to jenom proto opravdové slunko na nebi.
Slibujeme,
že se vždycky budeme jmenovat SLUNÍČKO.
Než dokončím tento výplod chorého mozku, tak bych vám všem
chtěl říct,
Nenechte
si nikdy, nikdy vzít to co jste prožili a zůstaňte věrní tomu, čemu tak věříte.
Přírodě a ŽIVOTU v ní. Vzpomínky a návraty jsou moc smutné.
Za
Skupinu Sluníčko : Ota ( Bubu ) Maňák, Lenka Maňáková, David Maňák,
Radka Kadlíčková, Láďa Kadlíček a Petr Kasan
Ahoj
Sluníčko
Sluníčko u krbu - i Sluníčko se potřebuje někdy ohřát.
Pyrop Přerov
Tak
tedy o duu Pyrop.
Bylo, nebylo, milé děti. Již nejeden geologický činitel ohobloval vrcholky horstev zemí českých a Moravských, už kopy žejdlíků chemií nabohacené voděnky protekly řečišti řek (jež z oněch horstev stékají) a taky nejeden drahokam se usadil v kalných zátočinách řečených toků od té doby, co vzniklo duo Pyrop. Pokud mne má chabá mladická paměť neklame…, Ano, už celé dva roky to budou. Sedum set třicet dní, sedumnáct tisíc pět set dvacet hodin, milión padesát jedna tisíc dvě stě minut, no a zhruba šedesát tři milióny vteřin. Jinými slovy – z geologického hlediska – prd. A vidíte, během tohoto prdu stihle duo Pyrop nejen vzniknout, vytříbit příhodný název hudebního tělesa, nadřít repertoár desítek písní (tj. asi dvacet kousků – ale to už jsou desítky, né? a zaujmout publikum i pořadatele trampských slezin natolik, že nepoužili v krosnách tajně uschovaných shnilých rajčat, co by odpovídající ohodnocení srdceryvného herního projevu oněch rádoby muzikantů. Jo, Jo! Kdo by to byl do nich řek.
Proč
zrovna Pyrop? No – proč ne?! Při jednom z posledních hvězdných
intervijůů nám v zatuchlé šatně jednoho z ostravských bárů položil místní pisálek hloupoučkou otázku, zda
bylo jméno kapely voleno podle nejpopulárnějšího místního drahokamu, českého
granátu, a zda tím chceme naznačit, že se takovýmto klenotem české
trampské hudby míníme v budoucnu stát? No – himlhergot – krucajs
element!!! Samozřejmě! A jaképak v budoucnu?! Že?! Jenom nás prostě
ještě nevykopali! Neosvobodili z balastu hlušiny pokrývající prozatím
ložisko našeho hudebního lesku! (Autor pamfletu prostě nezapře profesi
geologa).
Leč
– co není, může být! A tak jako nadšený sběratel vstoupí do výše zmíněné
kalné řeky, aby odtud statečně vydobyl krvavě rudá zrnka pyropu, tak možný,
časem, i nejeden interpret nebude dlouho váhat ponořit se až po krk do kalné
vody české a moravské folk či tramp mjůůzik, aby odtud s vítězným
šklebem na pysku vytáhl prvý klenot – píseň z repertoáru dua PYROP.
Howf
– dokecal jsem.
Karel
Mad Koliáš
Tuhle v sobotu jedenáctého přijedeme rádi. Můžeme zahrát, i nějakou tu povídku přečíst.
Charismatičtí Pyrop, mimo jiné mistři povídek.
Špunt
Přerov
Kapelu
založil v roce 1985 Miloslav Dohnal zvaný Fous, který v kapele hrál
až do roku 1994 a byl současně kapelníkem
i dvorním skladatelem všech písní, které kapela hrála.
Po
jeho odchodu se této role ujal jako služebně nejstarší jeho syn Miloslav
Dohnal, který je kapelníkem dosud. Za dobu existence kapelou prošlo již asi
25 dobrých přerovských muzikantů, kteří pomohli vytvořit kapele styl její
současné tvorby.Kapela hraje i nadále vlastní písničky, které skládají
již nynější členové. K10.výročí vzniku vydala kapela kazetu s názvem
POHÁDKÁŘ. Jsme stálým hostem různých přehlídek a soutěží - úspěchy
střídavé, nejraději však hrajeme pro kamarády u ohňů.
Složení
kapely:
Miloslav
Dohnal - kapelní,kytara,zpěv
Jaroslava
Ludvová - zpěv
Martina
Králičková - flétny,zpěv
Olda
Sladkovský - kytara,zpěv
Martin
Tomek - kontrabas ,zakázaný zpěv