54. Tóny cest - The Šůtrs- leden 2006
U Tempa di vlak
Dnes je pátek 13. Pokud jsme se rozhodli zpravidelnit Tóny cest vždy na druhý pátek v měsíci, dříve či později k tomu musí dojít... PÁTEK 13. - po přečtení tohoto data mírně zamrazí snad každého, dokonce i nás, co nejsme pověrčiví a jsme schopni si "svůj den" vybrat třeba v úterý 22. Snažil jsem se dopátrat pomocí internetu, jak tahle pověst vlastně vznikla. A bohužel nic. Jediné stránky, které vypadaly nadějně byly nepřístupné. Toto beru jako jasný důkaz, že na té třináctce něco bude. Může se stát, že někteří lidé přijdou na Tóny v určitém očekávání - že se dneska přece jenom něco semele. Budeme se snažit tyto návštěvníky maximálně uspokojit, protože dnes není co ztratit. Vybrali jsme si pro vás 13 svých nejmorbidnějších písní a v podání našeho sboru písní a tanců třech hlav děravých a dvou žen, vás nemůžeme zklamat. Vše zazdí naše průvodní slovo a vy si řeknete, že ten dnešní den nebyl zas až tak hrozný. Na závěr bych se chtěl s vámi podělit o jeden zajímavý postřeh na který jsem narazil, když jsem hledal něco o té třináctce: Málo animovaných filmů se promítá živě, neboť je to velmi náročné pro zápěstí animátora.
Mějte se fajn a pěkný večer. Ahoj Bruml
Kačer a ostatní pohodáři z Přerova si svým citlivým humorem dokonale získali posluchače. Vpravo - Čenda (občas zapomene, že nesedí v porotě) počítá kolik chyb kapela v písničce udělala.
The Šůtrs Přerov
Kapela má za sebou pár roků a tak raději zavčasu napíšu něco o jejím vzniku z mého pohledu. Vzhledem k tomu, že si datumy moc nepamatuji, je možno konstatoval, že vznik kapely je možno datovat do doby mého odchodu z Pupkáčů Lipník (to si také nepamatuji kdy přesně) tedy někdy v létě roku 2002. Kořeny tototo uskupení jsou ale asi hlubší a byly založeny uskupením Stavěči a Bouráci tedy partě kamarádů, kolem Friga, kteří stavěli a bourali dětské tábory a jezdili na další společné akce. Původně jsem chtěl toto uskupení založit především s Frigem a na jeho krásných písničkách, ale Frigo to již na začátku v zásadě vzdal a od té doby se pořád kolem nás pohybuje jako kamarád a stálý host pro mejdany všeho druhu, pokud si zrovna nehraje na abstinenta nebo hypochondra. Tak se stalo, že prvními členy kapely byli:
* Laďa "Šutr" Vašek - nesmělý hráč na mandolínu a výborný na kontrabas a zpěvák jen po 10 pivech a 5 rumech;
* Hanka Hopová - mnou již dlouhodobě obdivovaný ženský hlas, který by mohl mít i na Superstár;
* Stanik KOGA Hradečný - s pěkným vysokým hlasem, který dovede zvládnout i kytaru a basu;
* Karel "Kačer" Jačko - tedy já, na které spadlo jako tradičně kapleníkování, vymýšlení repertoáru a hraní na kytaru a zpívání. Alternativně se pořád počítalo také, že se přidají:
* Lenka "Tráva" Trávničková - s nádherným hlasem, který se ideálně doplňuje s Hančiným. Navíc Tráva umí i na kytaru a basu. Ale bohužel vstoupila do armády a život ji odvál až do Pardubic.
* Luboš "Frigo" Fridrich - ten v době zakládání také odjel jako vojenský policista do Kosova a tak nakonec s námi hraje, jak bylo výše uvedeno, jen pohostinsky;
To co si pamatuji přesně, že první oficiální zkoušky na festival ve Skaličce v roce 2002 byl ve zkušebně, kterou Frigo domluvil v hranických kasárnách a tak mi dodnes zbyla plastová propustka. První název kapely, pod kterým vystoupila na festivalu trampské písně 13-15.září 2002 ve Skaličce u Hranic byl HOT CLUB BRDY. Tento název jsem si na krátkou dobu prosadil jako poctu uskupení Hot Club de Paris, kde hrál v minulém století akustický jazz Django Reinhard, z jehož repertoáru vybírám jazzové standardy pro jejich potrampštění. Ve hře byl na začátku ještě název Bouráci pro reflexi způsobu vzniku, ale po Frigově předčasném ukončení členství, jsem mu tuto jeho značku ponechal. Až následně zejména po reklamacích Hanky, že by nás mohli považovat, při neznalosti této historie , za teplé trampy, jsem přistoupil na změnu. Po Laďovi Vaškovi jsem kapelu navrhl pojmenovat úderně The Šůtrs a to kupodivu prošlo. První veřejné vystoupení, pokud nepočítám hraní v KOGA, na táborech Friga a pod, bylo na Festivalu trampské písně ve Skaličce u Hranic. Tento v zásadě náš domácí festival, který pořádají naši nejbližší kamarádi, musel být zákonitě prvním místem našeho vystupování a hned na poprvé jsme alespoň postoupili do finále. Když jsem ale poslouchal nahrávky z tohoto ročníku, tak jsem je raději hned smazal. Naše neznalost hraní na mikrofony a zvukařské výkony kamaráda Pifa, udělaly své. Bohužel jak si řekneme dále i v dalším ročníku.
Na tomto snímku je Stanik tak, přetrénovaný, že již raději hraje v leže. Ale jak uvidíme při nácviku Silvestra je to na basu jeho obvyklá poloha kolem 2:00 ráno. Zde si s náma zahrála i Laďova kamarádka v bluegrassové dílny na mandolínu.
Toto vystoupení, na které jsme vystoupili s flétnovým a vokálním kvartetem Ledvinové Kamínky Hranice (Ivanka "Šůtříček" Hopová, Eliška "Kamínek" Hradečná; Věrka "Balvánek" Heinzová, ...), jsme se poctivě připravovali a trénovali. Ještě před nástupem na pódium si pan moderátor s námi podupával jaký to bude nářez. Ale takovu bandu lidí na pódiu Pif opět nezvládl a tak jsme byli všichni smutní jak to nevyšlo. V roce 2004 jsme začali pociťovat nedostatek alespoň jednoho dalšího nástroje (doprovodné nebo solové kytary) a tak začalo náročné hledání. První přišel na řadu Jirka Heinz. Náš kamarád, který s námi chodil už dříve pravidelně hrávat, a u kterého jsme také my občas zahráli v jeho pohostinském zařízení Tereza v Olšovci. Před přijetím Jirky do kapely musel napsat svůj profesní životopis, čímž jeho nástup byl sice oproti zakládajícím členům komplikovanéjší, ale zato se přišlo na některé skutečnosti, které by jinak zůstaly utajeny. Naopak jiné skutečnosti nám zůstaly utajeny proto, že je v životopise záměrně neuvedl. Tak například bylo zjištěno, že: * Jirka má šlechtický původ a pochází z rodu Heinzů Von Olšovec; To se projevuje nejčastěji tím, že mu při holení teče nefalšovaně modrá krev, projevují se na něm jistě degenerativní změny a každých 15 roků mutuje * Výhodou je nedozírné dědictví ve formě panství na Olšovci, které mu ovšem dodnes nebylo vydáno a tak se musí zatím živit prací ve státní službě a večerním pinglováním v kavárně Tereza Naopak nám v životopise zcela zamlčel, že: * Umí na kytaru jen tři akordy (G, D, C), které dovedně dovede transponovat kapodastrem. Tyto akordy používá v písničkách zcela náhodně a téměř fiziologický odpor má akordům s označením 7, 6, moll a to již nemluvím o akordech 9, dim a m7b5 do kterých ho nutí kapelník Kačer; * 15-ti letá perioda jeho mutování nastane již půl roku po jeho přijetí do kapely; * Dovede udržet naráz všechny hlasy ve vokále a nejlépe mu jde hlas zpěváka právě stojícího vedle něj Ale život ukázal, že jeho šlechtické vlastnosti z něj dělají kamaráda, kterého je možno vždy zařadit do kategorie "Nejlepší" a vše ostatní dovede dohnat pílí, která některé příbuzné z jeho rodu dovedla až do úřednických struktur v EU (George Heinz Von Wupertal). Zde je ještě jeho snímek z jeho mimokapelní aktivity, kdy se jako rytíř řádu Zahnutého výfuku účastní spanilých jízd: Také jsem začal po předčasném odchodu Trávy do armády a Pardubic hledat alespoň jeden další ženský hlas do vokálu. Na řadu logicky přišla moje dceruška Petra Jačková, která se mnou již zpívala v Entuziastech a uměla noty. Skutečně s námi také vydržela skoro celý tento rok vystupovat, ale po ukončení vysoké školy odešla již na trvalo do Prahy Na tu by se již roky chtěla naučit hrát, ale naše vlastní rodinná basa byla utopena v povodni v roce 1997 a tak bych ji mohl nějakou sehnat až se bude vdávat jako svatební dar aby mohla doma tvrdit muziku a držet basu. Dalším pokusem o sólistu bylo angažování kamaráda Tondy "Pida" Piskláka známého tramp-bigbeatového kytaristy, se kterým jsem hrál již v Pupkáčích. Toto společné hraní jsme provozovali pouze po dobu asi 2 měsíců, kdy jsme ale stačili absolvovat vystoupení na REGI banju ve Velké Bystřici a na Trampském Guláši s Tempo di Vlak.
Více o kapele na http://sutrs.blog.cz/