49. Tóny cest -  Celtic Cross - červen 2005

U Tempa di vlak

Odmalička mám hrady a zámky spojené s muzikou, kejklíři, bály a slavnostmi. Dnes už vím, že tyhle pocity jsou vyvolávány hlavně díky pohádkám a že hrady sloužily převážně jako strategická a ochranná místa a jen málokdy tam bylo, v těch těžkých dobách, veselo. Přesto, možná právě kvůli těm pohádkám, teď i náš Slezskoostravský hrad žije, po těch dlouhých desítkách let smutného chátrání, opět vesele, a rozdává radost a pohodu všem lidem.Většina z vás, ještě před necelými dvěma lety, asi jen matně tušila, pokud vůbec, že má naše město takovouto historickou památku. Když jsem loni někde řekl, že budeme mít koncert na Slezskoostravském hradě, mysleli si, že si z nich dělám srandu a nebo jsem se úplně pomátl. Dnes už je situace jiná a hrad se dostal povědomí ostravanů i celého národa stejně rychle jak rychle ho dokázali nynější provozovatelé opravit a dát mu nový kabát. Jsme rádi, že vás zde můžeme opět po roce přivítat a prožít s vámi poslední jarní páteční večer tohoto roku s nebem nad hlavou, mezi zdmi hradního opevnění, namísto vyhřátého kulturáku Gama, který nám byl skvělým útočištěm po celý zbytek roku. Nechte se tedy unést atmosférou dávných let a zapomeňte aspoň na chvíli na současné problémy rychle pádícího světa spolu s námi a našimi hosty.

 Za Tempo di vlak Cowboy

Na hradě se křtil náš nový zpěvník a posluchači byli velmi pozorní, došlo dokonce i na dárečky. 

Celtic Cross Ostrava

Keltská muzika, irská hudba, nebo muzika zeleného ostrova. Tak různě se říká tomu, co tvoříme a čemu se věnujeme. Jsme nová kapela z Ostravy a hrajeme právě irské a skotské tradicionály. V našem repertoáru se nachází především tradiční irské reely, jigy a polky, ze skotských písní jsou to především balady, které se snažíme si sami přetextovat. (i nějakou tu anglickou tam máme ) Snažíme se podat našim posluchačům obrázek, jak se to vlastně na ostrovech po těch hospůdkách a pubech hraje. Používáme tradiční nástroje, které jsou pro irskou muziku typické, jako jsou irský svislý buben, irské flétny, housle, akordeon, kytara, banjo, (v polkách a baladách i basa) a v neposlední řadě i různá cingrlátka. S námi vystupuje i nové taneční uskupení Galtish, které se zabývá irskými tanci. A proč Celtic Cross ? No nic jiného nás nenapadlo a zní to keltsky :-). Členové kapely: Vláďa Šodek : manažer a ekonom kapely , hraje na všechny možné flétny ,whistle, beskydskou kozu, a vejce. Je zakládající člen kapely a je neustále zaneprázdněn, neb je pořád "Dépéhá".

Radka Tihelková : kapelník, hraje na housle, zpívá a občas do něčeho bouchá. Je to houslový maniak. Na zkouškách nás pěkně dusí.

Alena Gaálová : bodhrán, flétny, whistle, zpěv, lžičky.Kapelní multiinstrumentalista, hraje snad na všechno. A to ještě vede v Ostravě taneční sdružení GALTISH, které se zabývá irskými tanci.

Marta Kotalová : akordeon. I když na fotkách to tak nevypadá, je to kapelní smíšek a udržuje v kapele neustále dobrou náladu.

Michal Klimeš : kytara,baskytara,banjo, bodhrán, zpěv. V roce 2000 se rozhodl založit kapelu a tohle z toho vzniklo. Jinak zástupce všech a všeho, hlavní pisatel, organizátor a hlavně tělem i duší KELT.

Zdeňek Chovanec : Kytara, zpěv. Nový člen kapely. Pomalu , ale jistě vplouvá do světa irské muziky.

Převzato z  http://celticcross.wz.cz

Ostravskoslezský hrad

Byl vybudován na ostrohu nad soutokem Lučiny s Ostravicí v místech dřívějšího slovanského hradiště na obchodní cestě z Opavy na Těšín a Krakov a je nejstarší stavební památkou v Ostravě. Písemná zmínka hradu pochází z r. 1297, ovšem jeho existence jako významného opěrného bodu, střežícího hranice polského státu, se předpokládá již v osmdesátých letech 13. století. V letech 1428 a 1430 se hradu zmocnili husité při svém tažení proti slezským knížatům. Ve 30. a 40. letech 16. století, kdy hrad ztratil svůj vojenský význam, byl tehdejším majitelem panství Janem Sedlnickým z Choltic přestavěn na renesanční zámek.

Na počátku třicetileté války, v letech 1626 - 1627, byla Ostrava (a s ní i zámek) obsazena a vypleněna nejprve Dány a poté císařskými vojsky, vedenými Albrechtem z Valdštejna. V roce 1637 na zámku povečeřela arcivévodkyně Cecilie Renata, sestra císaře Ferdinanda III., při své cestě z Vídně do Krakova, kam se jela provdat za polského krále Vladislava. Její průvod Ostravou byl velkolepou podívanou. Zpráva o večeři je zároveň dokladem toho, že zámek tehdy musel být opravený a obyvatelný.

V r. 1714 koupil panství c.k. polní maršálek Jindřich Vilém hrabě Wilczek, zakladatel rodu, který se v průběhu 18. a 19. století významně zasloužil o rozvoj těžby černého uhlí v Polské Ostravě. Rod Wilczků vlastnil polskoostravské panství do zrušení poddanství v r. 1848. Zámek byl dále obýván, definitivně opuštěn byl v 30. letech 20. století, od té doby chátral. Z objektu se zachovala jen jedna z bašt, zbytky hlavního vstupu nesou stopy barokního slohu. Pokusy z 80. let o stavební úpravy zříceniny nerespektovaly zásady historické a architektonické renovace.

Převzato z http://mujweb.cz/Kultura/Kozar/