38. Tóny cest   (Křest CD Tajná přání) - květen 2004

Střípky z natáčení 

Přiznám se, že mě docela překvapilo, když jsem na seznamu písniček připravovaného CD objevila tu, která Vás na Tajných přáních uvítá. Jarní pozdrav totiž vznikl půl roku před natáčením první desky a hrát jsme ho začali ještě před jejím křtem. A tak jsem byla přesvědčená, že se tam i objevil. Naproti tomu jsou některé písničky na tomhle cédéčku tak čerstvé, že je mnohé posluchačovo ucho na koncertech ještě nemohlo zaznamenat. 
Přiznám se, že nám dalo docela dost práce přesvědčit před natáčením Jirku, že nás ve Vyšším Brodě čeká čtrnáct dní tvrdé práce, a že se opravdu nebude jednat o žádnou kulinářskou výpravu, jelikož nadšeně a zcela vážně začal plánovat, co nám tam všechno uvaří. 
A jak se nám to nakonec podařilo skloubit dohromady, to už posuďte sami z následujících řádků. 
V prvním natáčením týdnu se připravovaly hudební základy. Jirka, Cowboy a Bruml trávili hodiny ve studiu a já za mikrofonem ve vedlejší místnosti, coby tzv. pomocný zpěv a nápověda.

Kluci dotočili písničku Nádraží. Při poslechu se zjistilo, že se tam objevil "basí kulh" (to jako že kulhá basa). Když Bruml opravil basu, zjistilo se, že není úplně v pořádku Cowboyova kytara. Pak už jenom opravil kytaru Jirka a bylo hotovo. Tedy skoro. Ono se totiž po několika hodinách práce zjistilo, že teď už je to sice všechno v pořádku, ale nemá to žádnou "šťávu" a že bude nejlepší, když to kluci nahrajou celé znovu (to byli ještě čerství a celou záležitost nesli statečně).

Když byl Jirka na řadě, mohutně se protáhl a do studia šel se slovy: "Pusťte lvy do arény!"
Za chvíli se odtamtud ozývá nadšený výkřik: "Já jsem tím prstem vytvořil nový rytmický prvek!!!" A od režiserského pultíku vysílá Láďa Čížek zprávu: "No, to jo, ale byl pěkně nerytmický."

Jirku už delší dobu zlobily sluchátka, přestože dostal údajně ty nejlepší, které tam měli. Zřejmě špatný kontakt způsoboval, že slyšel přerušovaně a poté, co s nimi ve slabé chvilce uprostřed písničky mrsknul na zem, tvrdil, že ho to strašně stahuje a svědí, a že by byl rád, aby mohl hrát třeba i blbě, ale s veškerám komfortem. Načež vyzkoušel všechna sluchátka, která byla ve studiu k mání a pak řekl, že chce ty původní, protože ty byly stejně nejlepší. Takže se kluci zhruba po hodině mohli konečně pustit do pořádné práce.

Třetí den pobytu Jirku rozbolelo břicho. Zřejmě k tomu došlo z důvodu drobných změn stravovacího režimu, které nastaly v důsledku snahy o vyhovění požadavkům všech členů kapely. Jeden do toho jídla chce česnek, druhý ne, třetí to musí mít bez cibule, čtvrtý nechce párek a pátému je to celkem jedno, akorát mu v té čočkové polívce trochu vadí ta čočka... A když už jsme u toho vaření, nutno se zmínit, že se nám Jirka po příjezdu do Brodu málem zhroutil, když zjistil, že už tady nemají vařič jako minule. Na oné životně důležité věci jsme trvali tak dlouho, až nám byl zajištěn jakýsi vyřazený, ale částečně ještě funkční sporák a veškeré potřebné nádobí. A nebývalé nadšení vyvolalo zjištění, že funguje i trouba, ve které se hned příštího dne peklo k obědu vepřové maso.

Honzu Friedla docela pobavilo Cowboyovo tvrzení, že na to štěrkací vejce hraju moc žensky a on by si to v té písničce představoval chlapsky.

Tentokrát jsme v tom byli úplně sami, pomáhala nám pouze velkoplošná projekce.

Zprávy vysílané od režisérského pultíku k nám do studia:
- a basa je dost CHLUPATÁ, dáme to znovu
- teď jste se tam ROZPŘESNILI, tak to zkuste ještě jednou
- Ohrady z pražců - Robine, to slovo "znát" prodluž asi tak o milimetr.
- Tajná přání - Viki, jak zpíváš "v závějích" , přidej tam trochu toho "v" - asi tak 10 dkg.
- Viki se snažila, ale prý přidala asi 2 dkg a oni chtěli deset. Pak se to povedlo tak, že to "v" bylo doslova ukázkové, asi tak dvaceti dekové, takže ještě 10 dkg bylo navíc...
- v tom refrénu potom zvyšte dojivost alespoň o pět litrů

V Poslední naději Robin najednou odběhl ze studia do režisérské místnosti. Od pultu na něj mluví Honza Friedl: "Co ty tady děláš?" Robin: "Já tady hledám hlas!" A Honza na to: "Ty ho máš pod stolem? A našels? A jsi si jistý, že máš svůj?"...

Jirka dohrával sólo a vyhrávky do Ztraceného údolí. Už to skoro měl, když Bruml poznamenal, že se to mělo hrát na elektrickou kytaru. Ve studiu už bylo šero a tak tam kluci Jirkovi rozsvítili, aby ji našel, načež Bruml řekl, že je rád, že to Jirka nehrál třeba na basu. Jirkovi pořád nedocházelo, že se po něm chce, aby to všechno nahrál znovu a když viděl, že není vyhnutí, povídá: A tak jsem to hrál hezky, který blbec na to přišel?

Když si Jirka poslechl své čerstvě natočené sólo ve Velkých plánech, neudržel se, 
a zasněně povídá - no, je to super, líp bych to sám nenahrál...

A jestli budete po poslechu našich písniček stejně nebo alespoň přibližně stejně nadšení jako my, věřte, že to bude pro nás ta největší odměna. Ale teď už se skutečně nedejte ničím rušit. 

Ája

Viki s naším novým CDdítkem.  A taky naší milí křtitelé: Čenda - BG styl, Otík Maňák - Sluníčko, Zajíc - ředitel, Johnki s paňácem a Jiří Pospíšil.   Končilo se rautem, takže diváci byli určitě spokojeni.