32. Tóny cest   (Pacifik) - listopad 2003

U Tempa di vlak

Aktualita mateřská:

Tak přemýšlím, že za poslední měsíc se toho vlastně moc nestalo. A přece pro někoho může být listopad něčím hodně významný. Narodilo se dítě. A co na tom? Děti se přece rodí neustále a na všech místech světa. Jenomže tenhle človíček se narodil přesně 17. listopadu do naší rodiny. Jmenuje se Honza a pokud by to někoho zajímalo, váží 4,15 kg a měří 53 cm. Zuby kupodivu ještě nemá. Viki všechno nesla statečně a já už věřím tomu, že ženské toho vydrží více než chlapi. Já to nesl taky statečně. Když mi sestra doporučovala posadit se, že jsem nějaký bledý, drsňácky jsem odmítnul.

Myslím si ale, že si chlapi protrpí své trochu později. Třeba si vzpomínám, že jsem se jednou musel dívat na to, jak Viki přebaluje pleny s těmi nechutnými věcmi uvnitř. Doufám, že to bylo poprvé a naposledy.

Ale daleko větší průšvih byl po návratu z porodnice, když jsem našemu Kubovi oznámil jméno jeho nového bratříčka. „Já nechci Honzíčka, já chci Tomáška!“ trval na svém Kuba. Ale proto, že to s dětmi (v rámci vlastního přežití) umím, polopaticky jsem mu to vysvětlil: „My jsme taky chtěli Tomáška, ale narodil se nám Honzíček. Nedá se nic dělat …“

Pěkný večer a taky celý listopad, minimálně tak, jako ho máme od 17. pěkný my.

Bruml

Tempo v oslabení bez Viki a pak v přesile s Pacifikem.   A Pacifik opět pohodově.