3. Tóny cest (Sluníčko, M.Kovářík) - prosinec 2000
Sluníčko (něco o kapele)
Vocalně instrumentální seskupení " SLUNÍČKO " vzniklo asi před sedmnácti lety v městě Bohumíně. Členové této hudební skupiny ani ve snu netušili, že toto
seskupení vydrží tak dlouho. S počátku nás ve Sluníčku bylo asi dvacet členů. Časem se zvýšenou náročnosti na vocalní preciznost a hudební poctivost se počet členů s užil na dnešní počet. Tj. pět hlasů a jedna kytara .
Já jako nejstarší člen kapely (o 1,5 generace) jsem demokraticky nastolil režim MAKARENKO. Ač je to neuvěřitelné vycházel jsem s trampské muziky.
Vzorem pro vokální začátky byla stará trampská muzika třicátých let.
Písničky Jardy Mottla, skupiny Červánek. Písničky TO. Stracenka a mnoho dalších již možná zapomenutých. To byla moje představa o vokále.
Samozřejmě jsem také jezdil každý víkend na vandry a nasával atmosféru být s kamarády u ohně hrát do pozdních hodin všechny známé i neznámé songy.
Musím přiznat, že člověk na to všechno co zažil s kamarády na vandru v životě
nezapomene. Tím chci říct, že všechno to co jsem na vandrech dostal do duše (a vy co jezdíte víte o čem mluvím) předávám dal v podobě muzicírování.
Je pravda, že skupina Sluníčko už dávno nezpívá trempskou tvorbu, ale je pravda, že ve všem co děláme zůstala ona nasátá trampská poctivost a smysl pro všechno hezké kolem nás.
Hodně lidí se nás ptá proč se jmenujeme sluníčko? Ten název vyšel sám. Až časem jsme si uvědomili a čím dál víc uvědomujeme, že tento název je na místě.
Ani si neumím představit, že bychom měli mít jiný název. Sluníčko je jaro, léto, podzim i zima. Po celou tu dobu je život a rodí se nový. A k životu slunko potřebujeme ať chceme či nechceme. Teď myslím slunka na nebi.
Takže, jestli jste někdy slyšeli zpívat skupinu " Sluníčko " a na chviličku vás zahřála na srdíčku, tak to jenom proto opravdové slunko na nebi.
Slibujeme, že se vždycky budeme jmenovat SLUNÍČKO.
Sluníčko ve stylovém a jako vždy profesiálně.
Než dokončím tento výplod chorého mozku, tak bych vám všem chtěl říct,
Nenechte si nikdy, nikdy vzít to co jste prožili a zůstaňte věrní tomu, čemu tak věříte. Přírodě a ŽIVOTU v ní. Vzpomínky a návraty jsou moc smutné.
Za Skupinu Sluníčko : Ota ( Bubu ) Maňák, Lenka Maňáková, David Maňák, Radka Kadlíčková, Láďa Kadlíček a Petr Kasan
Ahoj !
Lenka s Otíkem, mistr Mirek Kovářík
Na předvánoční zkoušce Tempo di vlak.
...Tak tu máme prosinec, zima nikde, po sněhu ani památky, jeden by neřekl, že za chvíli budou vánoce. A přece...
...Vracím se setmělým podvečerem domů. Nemůžu zabloudit. V dálce vidím světýlko - hvězda v kuchyňském okně září do daleka. Odemykám dveře a cosi mi vklouzne do nosu. Náš domek u trati voní jako perníková chaloupka. Aby ne - vždyť se tady peklo přes dvě stě houslových perníčků pro všechny, kteří přijdou v předvánočním čase za pěknou písničkou či povídáním. Z obývacího pokoje slyším známé hlasy, ladí se nástroje, brzy začne zkouška. V dětském pokoji se to hemží dětmi. Zajícovic Linda a Tim, Brumlovic Kuba a domácí Verča s Bertíkem - o všechnu tu drobotinu se stará AlíK, Strašidlo - i Zajac má své zásluhy (uspává v autosedačce toho nejmladšího). A my hrajeme a dopilováváme a měníme hlasy a vymýšlíme texty a u toho všeho myslíme na Jirku (našeho kytaristu), který je teď v nemocnici a je nám líto, že na vánočním koncertě nebudeme všichni spolu. Tu se zaposloucháme - chodbou poskakuje Verča a svým jemným, vysokým hláskem si notuje předzpěv jedné písničky. Hm, dobrý, pokyvuje hlavou Bruml - to už Verunka zpívá "Tuláku, co jdeš krajem vánočním..." a do toho se jako kulisa otevírají dveře na WC, bouchne záchodové prkýnko a následuje...(tyto zvuky nebudu popisovat). Prostě taková vánoční atmosféra tady panuje - nemůžeme se udržet a dostáváme záchvat smíchu.
...Na Kubíčka jde spaní, je uložen v kočárku do koupelny, jediná klidná místnost v tomto domě. ( Cowboyův návrh, že by Kuba mohl spát ve vaně - neprošel). Sdělení, že naše děti se dnes nemohou umýt vyvolává obrovský jásot a nadšení (to mají asi po tatínkovi).
...Do ticha po závěrečném halelujá osadní koledy zazní jakoby ozvěnou halelujá odněkud z chodby. Že by se Kubíčkovi v naší koupelně nelíbilo? Už to tak bude, stejně je čas se rozloučit a za pár dní...posaďte se a mějte se - jak jinak než vánočně.
Ája
Vánoce
patří dětem.
Dospělí jsou někdy jako děti.
Verunka Cowboyová