29. Tóny cest (Tempo di vlak a trampský žraut) - červen 2003

12.6. jsme si užili zakončení třetí sezóny pořadu Tóny cest, před téměř zaplněným sálem „naší“ Gamy. Coby předkapela vystoupila mladá nadějná kapelka Tempo di vláček, ve složení Veronika Hillová, Martin Hill (Ája a Cowboy), Kuba Donath (jako Bruml) a Dalibor Hanusek (Jirka). Nevystoupila pouze malá Viki, neboď je zatím ještě v prenatálním věku, nebo že by to byl další Bruml? No, to se uvidí na podzim. Jako tradičně zde proběhl křest, tentokrát zpěvníku s názvem „Rarity“, kde je každá z našich písniček nejen v češtině, ale i v jiném jazyce například v němčině, polštině, ponašimuštině, slovenštině, angličtině, ale taky v indonéštině, řečtině, turečtině, v hantecu a v dalších. Tohle jsme tedy opravdu nečekali a Zajacovi se Strašidlem se toto překvapení opravdu povedlo, zvláště když si Čenda (BG Styl) s fleku zazpíval Príma den v angličtině, rovnou na mikrofon a za našeho doprovodu a úžasu. Samozřejmě se také povedla i druhá část dnešního večera, což byl náš originální trampský raut, kde se každý mohl do sytosti najíst, napít, ale hlavně se taky vypovídat.

Cowboy

U Tempa di vlak

A kruh se uzavřel. Přesně před čtyřmi léty, na jaře 1999, jsme na pódiu v Horním Jelení stáli vyděšení za mikrofóny na svém prvním veřejném vystoupení. Letos jsme festival v Horním Jelení vyhráli. Nikdo z nás by si ani v těch nejdivočejších snech nedovedl představit, co nás všechno za  ty čtyři roky potká. Teď by se hodilo vyjmenovat všechny ty ceny a úspěchy. Já to neudělám, protože existují věci podstatnější. Jsme samozřejmě nadšeni, že se naše písničky líbí lidem i všelijakým různým porotám. O to více, že jsme nikdy neuvažovali, jak to dělat, abychom se zalíbili. Děláme všechno tak, jak to cítíme, jak to umíme, tak aby se to líbilo především nám. A pak přišlo pro nás veliké překvapení, písničky se líbí i ostatním lidem. To naše vylívání dušiček, které jsme dělali hlavně pro sebe si našlo své posluchače. To co děláme, budeme dělat pořád stejně. Pokud by jste chtěli vědět, odkud tuto jistotu máme, tak zde to je černé na bílém: my totiž nic jiného neumíme.      

Dobře se bavte, alespoň tak jako my.

Bruml

Začátek patřil dětem - mladé Tempo di vlak bylo opravdu ve formě.

Tempo di vlak RARITY (Předmluva ke sborníčku)

Rádi bychom na úvod světlili, co a proč držíte v ruce. Je to sbírka rarit z hudebního života Tempa a překladu některých jejich písniček do různých jazyků.

A proč vůbec vznikla? Stalo se tradicí, že na červnových Tónech cest bývá nějaká sláva. Tak na prvních Tempo slavilo, že se ještě nerozpadlo, na druhých křtili zpěvník a loni to byl křest CD. A co letos? Navrhovali jsme z legrace buď knihu nebo film. Na obojí ale je (a ještě pár let bude) dost času. Rozhodli jsme se Tempo překvapit a připravili jsme proto pro ně tajný dárek – tuto sbírku. Oslovili jsme kamarády, přátele a známé, kteří pomohli s překlady a tímto jim posíláme veliký dík. Pro karikatury jsme si zajeli na Karlův most a až do poslední chvíle před Tóny (12.6.2003) Tempo netušilo co se bude křtít.

Věříme, že Vás tato raritní sbírka nejen pobaví, ale také dojde praktického využití na Vašich zahraničních cestách.

Zajac a Strašidlo  11.6.2003

Přišel čas křestu překvapení, a my do poslední chvíle netušili o co tady jde. Překvapení se jmenovalo Tempo di vlak rarity. Podrobnosti jste si určitě přečetli v článku - předmluvě  Zajace a Strašidla k této brožuře.

Objevené tempo di vlak

 Na stole se zatím orámovaně blýská sedm zavěšených klíčů, které zanedlouho najdou své majitele. Čtenářská anketa vyhlašovaná tradičně časopisem Folk&country letos přinesla několik překvapení. Nevyhrála Pavlína Jíšová, ale zpěvačkou roku se stala Zuzana Navarová, před Jarka Nohavicu se ve zpěvácích vyhoupl Vlasta Redl. Mezi očekávanější výsledky se jistě řadí událost roku – Zahrada, skupina roku – Čechomor a nakonec i deska roku „Já na tom dělám“ bratří Ebenů. Zkrátka folk, folk, folk... Jenže je tu ještě kategorie Objev roku.

Týden před touto tiskovou konferencí, během které se ceny rozdělují mi Bruml psal: „Asi budeme v Praze, ale je to akce, o které si i doma dovolujeme jen šuškat!“ Rozesmátý Cowboy s Viki teď od Juppa přebírají KLÍČ. Docela velký, těžký, nablýskaný se štítkem, na němž svítí nápis Tempo di vlak skoro tak jasně jako úsměvy členů kapely, která vloni vyhrála co mohla. Krátké proslovy, fotky, rozhovory, občerstvení....Cowboy ještě cosi domlouvá s Markem Ebenem, zatímco my ostatní se už jen dohadujeme, kdy se asi objeví „Na plovárně“...

Hudbymilovné diváctvo docela přesně touto volbou vyjádřilo svůj hlad. Hlad po písničce. Takové úplně obyčejné, člověčí, kterou si může broukat na cestě, u ohně, při práci nebo třeba s kapelou. To všechno Tempo rozdává plnými hrstmi. A bůhví, kde se to v nich rodí. O jejich písničky už strach nemám, ale přejme si ať se na, za i pod pódiem s nimi budeme moci potkávat ještě dlouho a dlouho.

  Belmondo

Čenda byl jako vždy taky v dobré pohodě a navíc byl opravdu k neudržení.   Třetí sezónu jsme ukončili dobrým jídlem, inu konec dobrý, všechno dobré ...