27. Tóny cest (Sekvoj) - duben 2003
U Tempa di vlak
Je to zajímavé, sezóna všelijakého toho koncertování se začíná rozjíždět a já mám stále pocit, že zimní okurková sezóna přetrvává. Je docela možné, že jsme si na ten shon už zvykli…
Ale přece jen. Udály se dvě věci, které alespoň pro mne znamenaly trochu toho vzruchu.
Nezmaři oslavili 6.dubna 2003 v klubu Gama 25 let svého muzicirování. A stálo to za to. Hlášení v ruském jazyce na začátku koncertu bylo předzvěstí obrovské šou. Je jasné, že ke společné oslavě nemohou přivést všechny bývalé členy kapely. Ale tento problém obrátili v dokonalý fór – bývalé členy nahradily figuríny s vyměnitelnýma hlavama. Vše vyvrcholilo v závěrečné písni, kdy si všichni, bývalí i současní členové Nezmarů zazpívali společně.
Po přečtení diskuse okolo Moravského vrabce na stránkách kapely Křeni mi došla zajímavá věc. Tak jako to nemá jednoduché roztřesený muzikant před všemocnou porotou, tak i všemocná porota to nemá jednoduché před rozzuřeným muzikantem. Ustát takové narážky jako: „rádoby demokratický festival“, „do sebe zahleděná a narcisticky orientovaná porota“, „neměl by posuzovat věci, kterým nerozumí“ a další, které ani nechci uvádět, stojí určitě hodně sil. Smekám proto před slušnou a kultivovanou odpovědí Jiřího moravského Brabce. Ale možná, že je porota za ta léta porotcování již zvyklá. Myslím si, že každý správný porotce musí bez přípravy odpovědět na otázky typu: „proč jsme dneska nevyhráli“, popřípadě „jak to, že jsme nepostoupili“. Dále se o porotě rozepisovat nebudu, protože naše objektivnost je vzhledem k našemu umístění lehce napadnutelná.
Jsme všichni rádi, že se naše výkony na večerech Tónů neznámkují. Pokud ovšem není známka vaše přítomnost zde v sále. Pokud je tomu tak, my vám za ni z celého srdce děkujeme.
Příjemný poslech přeje Tempo di vlak Bruml
Poznámka:
Mužská část návštěvníků tentokrát dostala ke vstupence malované perníkové velikonoční vajíčko a to přesto, že nikdo z nich žádnou ženu nevyšvihal!
Cowboy
Sekvoj Praha
Trampskou
skupinu Sekvoj jsem zastihl před
jedním z jejích koncertů. U
stolu s mým diktafonem se postupně
vystřídali všichni, ale většinou jen tak pokyvovali hlavama, takže slova se musel ujmout ten
nejukecanější - Pavel Hurt. Olda Dolejš sem tam jen něco upřesnil a
Pavel Krumphanzl
bedlivě naslouchal. Lucka se celou tu dobu jen příjemně culila
a jediné, co jsem z ní
dostal bylo, že její nejoblíbenější zpěvák
v poslední době je Pavel Hurt.
Sekvoj
už
má za sebou celkem dlouhou cestu, kolik je to
přesně?
Pavel:
Hrajeme od podzimu roku 81, takže 19 let.
Co
považujete prozatím za nejlepší éru Sekvoje?
Pavel:
Já to vidím tak, že se to většinou vrací v takových sinusoidách,
kdy má člověk pocit, že
to zase začíná být něčím nový a
zajímavý. Kolikrát je to i o těch sestavách,
protože za tu dobu, co hrajem,
kapelou neprošlo až zas tolik lidí, ale
přeci jen se vyměnili. Co se týká pravidelnosti, tak hodně
jsme hrávali v tom
jednaosmdesátým a pak taky v období těch
Port a podobně. Dneska už hrajem zase
trochu míň, ale přece jen na domácí
scéně, což si myslím je důležitý z hlediska
toho zázemí.
Já
bych rád využil toho, že už existujete
tak
dlouho, a chtěl bych se zeptat, jak vidíte folkovou scénu
před a po devadesátým
roce.
Pavel:
Já mám trošku pocit, že po tom
devadesátým roce se objevilo
daleko víc organizátorů různých
festivalů. Nastalo takový to nadšení, někdy
se to projevovalo v úrovni některých
festivalů, která byla dost děsivá.
Odrazilo se to i v tom, že někdo to dělal podle mýho
názoru jen proto, aby vydělal,
a nebylo to podle mě dobrý. Zatímco
ty roky předtím ty festivaly byly už
docela prošláplý, už měly
takovou svou tradici, samozřejmě atmosféra i zázemí
těch lidí bylo podstatně širší a větší. Taky tam byla
cítit ta sounáležitost a to
kamarádství. Prostě byli všichni daleko
víc na jedný lodi. Dneska mám pocit, že
to z některých festivalů taky čiší,
ale není to asi takový. Ta atmosféra těch
osmdesátých let je neopakovatelná.
Jak
to bylo
s účastí Sekvoje na
Portách?
Pavel:
My jsme dřív hrávali na Portách
pravidelně, od těch dob, co jsme
dvakrát vyhráli, už jsme
usoudili, že bychom se dál zúčastňovat
neměli. Trochu jsme očekávali,
že bychom mohli být pozvaný jako vítězové
Porty, přesto k tomu nějak
nedošlo. Bohužel, to byl právě přelom
těch let, jak jsme o tom mluvili,
a bylo to spíš o tom, co si
kapela urve a sežene, než že tě někdo
někam pozve. A na těch
Portách jsme měli pocit, že by měly přijít další
kapely, aby se to zase někam
posunulo.
Jak
jste zužitkovali
ty dvě získané
Porty co by referenci?
Pavel:
Natočili jsme první desku. Jenže
hned potom, co vyšla, jsme změnili
sestavu a to byl problém. Protože většinou, když
kapela změní sestavu, tak
je nějakou dobu v pozadí, než nacvičí repertoár
a než se vrátí zpátky na
scénu. Mimochodem, když jsme natočili druhou
desku, tak jsme taky změnili
sestavu. A mám ten pocit, že možná
taky tohle všechno ovlivnilo ten celkovej
náš vývoj nebo usazení kapely
na folkový scéně. Ale když to vezmem vlastně
tak sami za sebe a šáhneme si do svědomí, tak můžeme říct,
že jsme se zase nikdy nikam
moc necpali. Možná bylo dobrý se
cpát, ale asi na to nejsme ty správný
typy.
V
poslední sestavě už jste vydrželi prakticky čtyři
roky.
Obligátně: jak vám to svědčí?
Pavel:
Já mám pocit, že postupem
času si člověk daleko víc váží toho zázemí,
o kterým jsem mluvil, a že ta sestava
funguje k naší spokojenosti. Je
to pouze tak, že v dnešní době se akorát
bavíme o tom, jestli chceme
hrát míň nebo víc, jestli pro to jsme schopný
něco udělat, a řešíme
samozřejmě tyhle problémy, který má
asi každá kapela.
Mezi
starým a nově
příchozím kádrem Sekvoje
vidím docela velký věkový rozdíl.
Jak to u vás funguje po téhle
stránce?
Pavel
Krumphanzl: V zásadě určitě
funguje.
Pavel:
To bylo vůbec tak, že
my jsme sháněli jednu dobu basistu, po tý třetí desce, a hrozně
se nám líbilo, že když
jsme objevili Pavla, tak on většinu těch
písniček už znal, protože je měl
různě natočený. Takže nás
docela překvapilo, že některý ty věci
znal dokonce líp něž my s
Oldou, protože my už to třeba dávno zapomněli.
Olda:
Já si myslím, že nejen muzika musí být dobrá, ale i lidi.
Aby to publiku vyhovovalo.
Pavel:
Myslím, že je to zvlášť důležitý
v tý muzice, kterou hrajem, aby
tady ta parta byla.
Scházíte
se i mimo
hraní?
Pavel:
Tak my s Oldou pracujeme ve stejný
firmě, takže se vidíme furt, no
ale i s Pavlem a Luckou občas někam
vyrazíme. V létě jsme například
byli na vodě, takže prostě taková
normální parta.
Jak
často
zkoušíte?
Pavel:
Zkoušíme dvakrát týdně. My to máme prostě tak
zažitý, pravdou ale je, že si poslední dobou klademe otázku,
jestli se to časově
rentuje, protože už přeci jen tolik nekoncertujeme.
Ale na druhou stranu je pravda,
že právě, jak jsme mluvili o tý
partě, tak se stává, že ty zkoušky se
protahujou a že už to není
úplně jen o muzice, ale o tom, že se řeší
ještě spousta jinejch věcí,
a přitom se hraje.
A
jak často
koncertujete?
No
poslední dobou se asi blýská na
časy, je to možná také tím, že
máme tu novou krev a ta nás nutí
k větší aktivitě. Takže poslední dobou
hrajeme i víc mimo Trojickou.
Á
propos, Trojická, jak
dlouho už
tam máte své pravidelné večery?
Olda:
Od devadesátýho roku, nejdřív jsme
začínali v sobotu, to moc lidí
nechodilo, ale pak se to přehodilo na všední
den a začali chodit.
Pavel:
Dokonce už tu budeme od letoška hrát dvakrát
měsíčně, jeden ten večer bude s hostem a druhý
bez hosta.
Už
jsme se
trochu zmínili o poslední desce
Sekvoj 4. Jak ji vidíte s
odstupem?
Olda:
Tadyta poslední je asi technicky
nejlepší, natáčeli jsme u Jirky
Maška, takže on jako zvukař i
jako muzikant nám k tomu něco řekl a my
se tím řídili. Pavel: Mně se
taky líbí nejvíc, ačkoliv ta nostalgie,
co se týče těch starších
desek, tu pořád je. Ale po pravdě řečeno,
myslím si, že muzikantů, který
by nechtěli po čase tu desku nějak
předělat, asi moc nebude.
A
co byste
chtěli vzkázat čtenářům
FOLK-TIMu?
Pavel:
Rádi bychom je pozvali na naše večery
v Trojické, budeme rádi,
když rozšíří řady našich stálých i náhodných
posluchačů.
Děkuji za rozhovor.
Převzato z www.folktime.cz, autor: Šaolín
Sekvoj kontakt : http://www.tulak.cz/sekvoj