27. Tóny cest (Sekvoj) - duben 2003

 U Tempa di vlak

     Je to zajímavé, sezóna všelijakého toho koncertování se začíná rozjíždět a já mám stále pocit, že zimní okurková sezóna přetrvává. Je docela možné, že jsme si na ten shon už zvykli…

     Ale přece jen. Udály se dvě věci, které alespoň pro mne znamenaly trochu toho vzruchu.

     Nezmaři oslavili 6.dubna 2003 v klubu Gama 25 let svého muzicirování. A stálo to za to. Hlášení v ruském jazyce na začátku koncertu bylo předzvěstí obrovské šou. Je jasné, že ke společné oslavě nemohou přivést všechny bývalé členy kapely. Ale tento problém obrátili v dokonalý fór – bývalé členy nahradily figuríny s vyměnitelnýma hlavama. Vše vyvrcholilo v závěrečné písni, kdy si všichni, bývalí i současní členové Nezmarů zazpívali společně.

     Po přečtení diskuse okolo Moravského vrabce na stránkách kapely Křeni  mi došla zajímavá věc. Tak jako to nemá jednoduché roztřesený muzikant před všemocnou porotou, tak i všemocná porota to nemá jednoduché před  rozzuřeným muzikantem. Ustát takové narážky jako: „rádoby demokratický festival“, „do sebe zahleděná a narcisticky orientovaná porota“,  „neměl by posuzovat věci, kterým nerozumí“ a další, které ani nechci uvádět, stojí určitě hodně sil. Smekám proto před slušnou a kultivovanou odpovědí Jiřího moravského Brabce. Ale možná, že je porota za ta léta porotcování již zvyklá. Myslím si, že každý správný porotce musí bez přípravy odpovědět na otázky typu: „proč jsme dneska nevyhráli“, popřípadě „jak to, že jsme nepostoupili“. Dále se o porotě rozepisovat nebudu, protože naše objektivnost je vzhledem k našemu umístění lehce napadnutelná.

     Jsme všichni rádi, že se naše výkony na večerech Tónů neznámkují. Pokud ovšem není známka vaše přítomnost zde v sále. Pokud je tomu tak, my vám za ni z celého srdce děkujeme.

             Příjemný poslech přeje Tempo di vlak         Bruml

Poznámka:

Mužská část návštěvníků tentokrát dostala ke vstupence malované perníkové velikonoční vajíčko a to přesto, že nikdo z nich žádnou ženu nevyšvihal!

Cowboy

Sekvoj Praha

Sekvoj - důležitá je parta

Trampskou skupinu Sekvoj  jsem zastihl před jedním z  jejích koncertů. U stolu s mým  diktafonem se postupně vystřídali všichni, ale  většinou  jen tak pokyvovali hlavama, takže slova se musel ujmout ten  nejukecanější  - Pavel Hurt. Olda Dolejš sem tam jen něco upřesnil a Pavel  Krumphanzl  bedlivě naslouchal. Lucka se celou tu dobu jen příjemně culila  a  jediné, co jsem z ní dostal bylo, že její nejoblíbenější  zpěvák v poslední době  je Pavel Hurt.

Sekvoj už  má za sebou celkem dlouhou cestu, kolik je to  přesně?

Pavel:  Hrajeme od podzimu roku 81, takže 19 let.

Co považujete prozatím za nejlepší éru Sekvoje?

Pavel:  Já to vidím tak, že se to většinou vrací v takových sinusoidách,  kdy má člověk  pocit, že to zase začíná být něčím nový  a zajímavý. Kolikrát je to i o těch  sestavách, protože za  tu dobu, co hrajem, kapelou neprošlo až zas tolik lidí,  ale  přeci jen se vyměnili. Co se týká pravidelnosti, tak hodně  jsme hrávali v  tom jednaosmdesátým a pak taky v období těch  Port a podobně. Dneska už hrajem  zase trochu míň, ale přece  jen na domácí scéně, což si myslím je důležitý z  hlediska  toho zázemí.

Já bych rád využil toho, že už existujete  tak  dlouho, a chtěl bych se zeptat, jak vidíte folkovou scénu  před a po devadesátým  roce.

Pavel: Já mám trošku  pocit, že po tom devadesátým roce se  objevilo daleko víc organizátorů  různých festivalů. Nastalo takový to nadšení,  někdy se  to projevovalo v úrovni některých festivalů, která byla dost  děsivá.  Odrazilo se to i v tom, že někdo to dělal podle mýho  názoru jen proto, aby  vydělal, a nebylo to podle mě dobrý.  Zatímco ty roky předtím ty festivaly byly  už docela prošláplý,  už měly takovou svou tradici, samozřejmě atmosféra i zázemí  těch lidí bylo podstatně širší a větší. Taky tam byla  cítit ta sounáležitost a  to kamarádství. Prostě byli všichni  daleko víc na jedný lodi. Dneska mám pocit,  že to z některých  festivalů taky čiší, ale není to asi takový. Ta atmosféra  těch  osmdesátých let je neopakovatelná.

Jak to bylo  s účastí Sekvoje na  Portách?

Pavel: My jsme dřív  hrávali na Portách pravidelně, od těch  dob, co jsme dvakrát  vyhráli, už jsme usoudili, že bychom se dál zúčastňovat  neměli.  Trochu jsme očekávali, že bychom mohli být pozvaný jako vítězové  Porty,  přesto k tomu nějak nedošlo. Bohužel, to byl právě  přelom těch let, jak jsme o  tom mluvili, a bylo to spíš o  tom, co si kapela urve a sežene, než že tě někdo  někam pozve.  A na těch Portách jsme měli pocit, že by měly přijít další  kapely,  aby se to zase někam posunulo.

Jak jste zužitkovali  ty dvě získané  Porty co by referenci?

Pavel: Natočili  jsme první desku. Jenže hned  potom, co vyšla, jsme změnili  sestavu a to byl problém. Protože většinou, když  kapela změní  sestavu, tak je nějakou dobu v pozadí, než nacvičí repertoár  a než  se vrátí zpátky na scénu. Mimochodem, když jsme natočili  druhou desku, tak jsme  taky změnili sestavu. A mám ten pocit,  že možná taky tohle všechno ovlivnilo ten  celkovej náš vývoj  nebo usazení kapely na folkový scéně. Ale když to vezmem  vlastně  tak sami za sebe a šáhneme si do svědomí, tak můžeme říct,  že jsme se  zase nikdy nikam moc necpali. Možná bylo dobrý  se cpát, ale asi na to nejsme ty  správný typy.

V  poslední sestavě už jste vydrželi prakticky čtyři  roky.  Obligátně: jak vám to svědčí?

Pavel: Já mám pocit,  že postupem  času si člověk daleko víc váží toho zázemí,  o kterým jsem mluvil, a že ta  sestava funguje k naší spokojenosti.  Je to pouze tak, že v dnešní době se akorát  bavíme o tom,  jestli chceme hrát míň nebo víc, jestli pro to jsme schopný  něco  udělat, a řešíme samozřejmě tyhle problémy, který  má asi každá  kapela.

Mezi starým a nově  příchozím kádrem Sekvoje  vidím docela velký věkový rozdíl.  Jak to u vás funguje po téhle  stránce?

Pavel Krumphanzl:  V zásadě určitě funguje.

Pavel: To bylo  vůbec tak, že  my jsme sháněli jednu dobu basistu, po tý třetí desce, a hrozně  se  nám líbilo, že když jsme objevili Pavla, tak on většinu  těch písniček už znal,  protože je měl různě natočený.  Takže nás docela překvapilo, že některý ty věci  znal dokonce  líp něž my s Oldou, protože my už to třeba dávno  zapomněli.

Olda:  Já si myslím, že nejen muzika musí být dobrá, ale i lidi.  Aby to publiku vyhovovalo.

Pavel: Myslím, že je to zvlášť  důležitý v tý  muzice, kterou hrajem, aby tady ta parta byla.

Scházíte  se i mimo  hraní?

Pavel: Tak my s Oldou pracujeme ve  stejný firmě, takže se  vidíme furt, no ale i s Pavlem a Luckou  občas někam vyrazíme. V létě jsme  například byli na vodě,  takže prostě taková normální parta.

Jak často  zkoušíte?

Pavel:  Zkoušíme dvakrát týdně. My to máme prostě tak  zažitý,  pravdou ale je, že si poslední dobou klademe otázku, jestli se  to časově  rentuje, protože už přeci jen tolik nekoncertujeme.  Ale na druhou stranu je  pravda, že právě, jak jsme mluvili  o tý partě, tak se stává, že ty zkoušky se  protahujou a  že už to není úplně jen o muzice, ale o tom, že se řeší  ještě  spousta jinejch věcí, a přitom se hraje.

A  jak často  koncertujete?

No poslední dobou se asi  blýská na časy, je to možná  také tím, že máme tu novou  krev a ta nás nutí k větší aktivitě. Takže poslední  dobou  hrajeme i víc mimo Trojickou.

Á propos, Trojická, jak  dlouho už  tam máte své pravidelné večery?

Olda:  Od devadesátýho roku, nejdřív  jsme začínali v sobotu, to  moc lidí nechodilo, ale pak se to přehodilo na všední  den  a začali chodit.

Pavel: Dokonce už tu budeme od letoška hrát  dvakrát  měsíčně, jeden ten večer bude s hostem a druhý  bez hosta.

Už jsme se  trochu zmínili o poslední desce  Sekvoj 4. Jak ji vidíte s  odstupem?

Olda: Tadyta poslední  je asi technicky nejlepší, natáčeli  jsme u Jirky Maška, takže  on jako zvukař i jako muzikant nám k tomu něco řekl a  my se  tím řídili. Pavel: Mně se taky líbí nejvíc, ačkoliv ta nostalgie,  co se  týče těch starších desek, tu pořád je. Ale po pravdě  řečeno, myslím si, že  muzikantů, který by nechtěli po čase  tu desku nějak předělat, asi moc  nebude.

A co byste  chtěli vzkázat čtenářům  FOLK-TIMu?

Pavel: Rádi  bychom je pozvali na naše večery v Trojické,  budeme rádi,  když rozšíří řady našich stálých i náhodných  posluchačů.

Děkuji  za rozhovor.

Převzato z www.folktime.cz, autor: Šaolín

Sekvoj kontakt : http://www.tulak.cz/sekvoj