26. Tóny cest (Jauvajs) - březen 2003
U Tempa di vlak
Ahoj
lidičkové,
musím říct, že v životě TEMPÁCKÉM se od posledních Tonů cest
nasbíralo tolik zážitků, že jsme se o psaní do Zpravodaje málem poprali.
A jelikož mám z běhání po squashovém kurtu, kde se každý týden mučíme
se Strašidlem, docela slušný úder pravačkou, vyhrála jsem.
Trampský guláš byl pohodovým víkendovým setkáním s prima lidmi, písničkami,
dílky šikovných rukou, fotkami, cancáky, kronikami, ... Do hájovny ve Staré
Bělé jsme se tak tak vešli, guláš byl vskutku vynikající a zpívání nám
vydrželo do časných ranních hodin. Snad se to nestane tradicí, ale opět
jsme na téhle akci nebyli kompletní. Tentokrát chyběl Jirka, který doma
bojoval s chřipkou. Prý i kdyby se dostavil, stejně bychom ho nepoznali, tak
vypadal, chudák, hrozně (sdělila nám jeho žena Lada). Již v plném složení
jsme o pár dní později koncertovali v rehabilitačním ústavu v Hrabyni. Tóny
našich písniček se nesly nádherným prostředím kaple, bez zbytečných
mikrofonů a všemožné techniky. O přestávce se dokonce podával pravý
trampský guláš.
Následujícího volného víkendu jme se rozhodli náležitě využít. S Cowboyem a naší psicí Kimou jsme vyrazili na vandr už v pátek. Televizní rosničky slibovaly nádherný, teplý víkend, a tak nás sníh v Oderkách přece jen trošku překvapil. No a když se k tomu přidal vydatný noční déšť, který naštěstí trval jenom krátce, přišlo mi, že tohle asi není ideální kombinace pro spaní pod širákem. V sobotu ráno, akorát jsme dosušili zmáčené spacáky, se k nám připojil Bruml s Viki, a pak jsme se dva dny potulovali ještě spící zasněženou krajinou, kde se jen vzácně objevovala místa připomínající nadcházející jaro. Ani tolik očekávané, a ženskou částí výpravy i obávané, brodění potoka se nekonalo, jelikož byl zamrzlý tak, že se po něm dalo v pohodě přejít suchou nohou.
Jaro navštívilo i náš klub GAMA
První březnová zkouška byla velmi romantická. Světýlka svíček,
oheň plápolající v krbu, ... Ovšem všechno to bylo tak trochu neplánované.
U nás v Michálkovicích nešel proud a tak jsme nesvítili, netopili, nezvonil
zvonek, takže se Jirka musel dobouchat na okno obýváku. A do ticha po jedné
dozpívané písničce se ozvalo:"Ahóóój, my jsme Magison!". Všichni
se s údivem otočili k místu, odkud se ozval hlas Šaolína a v tom mi došlo,
že už zase "proudíme". Takže se spustilo cédéčko a zmíněné
zvolání začalo live nahrávku pražského Magisonu. Dostali jsme z toho
docela slušný záchvat smíchu.
Nejčerstvějším zážitkem je oblastní kolo Moravského vrabce v
Karviné, kde jsme získali nádherné třetí místo a vybojovali si tak postup
do finále, které bude 26. dubna opět v Karviné. Po soutěži jsme se v DDM
Juventus protancovali a prozpívali až k ránu.
A ten poslední zážitek už máme vlastně společný. Právě dnes, ve
3 hodiny a 2 minuty začalo JARO. Víte, jak ho poznáte? Je bláznivé. Bosýma
nohama čvachtá v blátě, píská na vrbovou píšťalku a za kloboukem nosí
petrklíč. Pěkně si ho užijte.
Za Tempo di vlak Ája
Jauvajs s (pro nás) trochu exotickými nástroji akordeonem a irským bubínkem.
Jauvajs Praha
Kapela vznikla v průběhu našeho
společného studia na Pedagogické fakultě v Praze. Všichni současní členové
učí na prvním stupni základní školy. Prvopočátky kapely datujeme asi do
roku 1994, kdy spolu začali hrát Jakub
Linhart (flétny, kytara, zpěv), Jana
Maternová - nyní Linhartová (flétny,
buben, zpěv), Roman Opavský
(akordeon, kytara, zpěv) a Jan
Linhart (flétna, kytara, zpěv). V této
sestavě kapela fungovala krátce. Na začátku roku 1996 odešel Honza a jeho
flétnu nahradila houslemi Pavla Čujanová
(housle, zpěv). Následně odjela Jana do zahraničí a po dobu nepřítomnosti
ji zastoupila její sestra Iva
Maternová. Během tohoto roku jsme začali
více koncertovat, rozšiřovat repertoár a hledat svoji cestu. Od návratu
Jany (léto 1997) hrajeme v nezměněné sestavě a náš repertoár postupně
stále více směřuje k interpretaci skotských a irských písní a instrumentálek
ve vlastních úpravách, přičemž je protkaný stylovou vlastní tvorbou z
pera kapelníkova. Perličkou je občasné hostování Markéty
Šalanské na harfu a Pavla
Mazance na kontrabas.
Vystupujeme
v pražských klubech i mimo Prahu, pravidelně se účastníme konkurzu Zahrady
i Porty. V poslední době k našim aktivitám přibylo též občasné hudební
doprovázení skupin irského tance.
V roce 2000 jsme obdrželi v krajském finále Porty
cenu diváků a následně pak v plzeňském finále ocenění pro kapelníka za
virtuozní hru na zobcovou flétnu. Na festivalu Žlutická struna kapela v roce
1998 dostala zvláštní cenu poroty a v roce 2001 první cenu. Velmi úspěšný
byl pro nás rok 2002: V krajském finále Porty jsme získali cenu diváků a
postup do Plzně, postoupili jsme i do ústeckého semifinále Trampské Porty.
Zvítězili jsme na festivalu Bezmezná Mezná, získali druhé místo v diváckém
hlasování na Tovačovském portálu. Zahráli jsme si na Zahradě, kde jsme též
soutěžili o divácké Krtečky a skončili na šťastném třináctém místě
z dvaceti pěti. Každoročně pobýváme a také koncertujeme na Prázdninách
v Telči, loni jsme měli tu čest představit se dokonce v rámci hlavního
koncertu na nádvoří zámku.
Kromě malého demosnímku z
roku 1999 máme též vlastní CD "Jabka v zimě", které jsme pokřtili
v květnu 2002.
Převzato z http:/www.hudebniservis.cz/jauvajs/
Návštěvníci klubu nadšeni irským folkem. Jirka v divokých rytmech Irska.