25. Tóny cest (Křeni) - únor 2003

U Tempa di vlak

A zase nás něco nezklamalo… Zahráli jsme si tady u nás v Gamě jako předskokani kapely HOP – TROP. Moc jsem se na ně těšil. S jejich písničkama jsme vyrůstali, hráli je na všech vandrech a vůbec brali s nima svůj první rozum. Moc jsem se těšil a současně měl podvědomý strach, jestli je to opravdu všechno tak jak zpívají. Hned na první pohled to klaplo. Příjemní a usměvaví, písničky zahrané prostě v tom nejlepším slova smyslu. Po celou dobu koncertu jsem jim visel na rtech a věřil každé zazpívané slovo. Po koncertě zbyl čas si chvíli posedět u piva a popovídat. Jsem vděčný Tónům za takovéto setkání.

Jak se zdá, naše kapela je již dostatečně známá a vážená. Obracejí se na nás totiž lidé s žádostí o radu, která vůbec nesouvisí s hudební činností. Šéfredaktor nejmenovaného trampského časopisu se na nás poprosil, zda bychom pro kamarády předplatitele otestovali pár druhů klobás. Samozřejmě jsme všichni přikývli, že se rádi podělíme o své dlouholeté zkušenosti. Šéfredaktor tedy navštívil naši zkoušku, a s tajemně přikrytým pekáčem vstoupil do dveří. Co se skrývá pod utěrkou okamžitě prozradil prodloužený čumák a vytřeštěné oči psice Kimy. My už seděli přichystáni k práci s vidličkou v ruce a decentně si utírali tekoucí sliny z brady. Profesionálně, jen tak bez chleba, jsme testovali jednu klobásu po druhé. Vše odborně zpracovali a výsledek si všichni můžete přečíst v trampském časopise Cesty. Přejeme příjemný poslech a dobrou zábavu.

Za Tempo di vlak sepsal Bruml.

Celý večer se nesl v duchu "Možná vyjde i časopis", nakonec jsme se dočkali a došlo k očekávaným slavnostním okamžikům. Po rozdání čísel zdarma se kulturní dům změnil v nefalšovaný čtenářský kroužek. (Foto bylo provedeno během přestávky, ne během koncertu).

1000. strana časopisu nesmazatelně vepsána krámem na čokoládu.

Skupina KŘENI

      Vznikla v říjnu roku 2000. Vstupním kapitálem zakládajících členů bylo v prvé řadě nadšení pramenící z mladické nerozvážnosti věnovat se bluegrassu. Období dětských nemocí trvalo skupině asi jeden rok, během kterého rostla zejména muzikantsky. V té době se zkoušelo 2x týdně a kapela odehrála 14 vystoupení za jediný rok. Věkový průměr při vzniku kapely byl 14.8 roku!
      Toto období bylo pro Křeny jinak velmi důležité. Občasné nezávazné hraní se proměňovalo v usilovnou systematickou práci, která vyústila na podzim roku 2001 v nevyhnutelnost provedení personálních změn. Tyto skupině prospěly.
      Křeni se začali prosazovat i mimo svoje zkušebny a získávali první, byť malé vavříny.

· Dětská Porta 2000 - 2. místo

· Karvinský totýmek 2000 - 2. místo + zvláštní cena za perspektivní výkon

· Festival Na Pomezí 2001 (Dolní Lomná) - 1. místo na open scéně

· Karvinský totýmek 2001 - 1. místo

· Oblastní kolo soutěže Moravský vrabec 2002 - 1. místo

· A znovu Festival Na Pomezí (Dolní Lomná) - 1. místo na open scéně v roce 2002

· Festival Jesenický nugget v r. 2002 - cena pro nejlepší skupinu
(spolu se skupinou Burizon)

Bluegrassová kapela Křeni - domácí kapela karvinského klubu Alabama a duchovní otec tohoto klubu - Mlok

Ondřej Kozák - kapelník skupiny

    je chlapec dobrých mravů a tudíž působí v kapele jako zjemňující faktor. Mimo funkcí pokladníka, řidiče či nástěnkáře zastává také roli kapelníka, čehož si velmi považuje. Posluchače oblažuje hrou na kytaru značky Furch a zpěvem na hlasivky domácí provenience.
    Od šesti let hrál aktivně na housle (převážně klasickou hudbu). Vydrželo mu to 10 roků, během nichž, spolu s tělesem "Sluneční sexteto" natočil dva kompakty. S kytarou se začal potýkat jako devítiletý.
     Na repertoáru kapely se podílí aranžemi vícehlasých partů a téměř latentně také autorsky.
    V současné době se nesoustavně připravuje k maturitě a studiu na VŠ.
    Oblíbená kapela: Nickel Creek. Oblíbený kytarista: Slávek Hanzlík

Petr Novák

    je šedou eminencí kapelníka skupiny. Jeho nadšení bluegrassem občas dosahuje rozměrů, pro které psychiatři určitě mají nějaké odborné latinské termíny.
    S Křeny v jejich ranných dobách spolupracoval co by "nehrající kapitán", posléze v souvislosti s personálními změnami dostal nabídku členství ve skupině jako hráč na mandolínu, čehož se zhostil s nadhledem a entusiasmem sobě vlastním.
    Na vystoupeních obstarává kontakt s publikem jako konferenciér a je autorem většiny textů.
    Hraje, a to velice zaníceně, na mandolínu značky Furch. Doma má kytaru značky Hynek Pavlů, se kterou občas teskně vzpomíná na doby, kdy měl dojem, že hraje jako Tony Rice.

Lukáš Rytíř

    je multiinstrumentalista (jako snad každý člen skupiny). Ve skupině Křeni již stačil vystřídat housle, mandolínu a basu. Ve vokálech je jeho parketou baryton, popř. bas.
    Sám sebe považuje za ortodoxního zarytého bluegrassáka, o čemž nepochybně svědčí jeho záliba ve starých mistrech - Bill Monroe, Ralph Stanley, které bez jakýchkoliv problémů vydrží poslouchat bez přestávky libovolnou dobu.
    Tato jeho úchylka se však projevuje napodobováním typických monroeovských mandolinových breaků, ovšem hraných na baskytaru.
    Originalitu hlubokých tónů nachází nejraději u Marka Schatze.

Michal Wawrzyczek

    je banjistou, a díky svým fyzickým fondům má taktéž na starosti osobní ochranu ostatních členů skupiny.
    Za drsným a zdánlivě neotesaným zevnějškem se však skrývá romantická duše, po léta zjemňovaná jímavou a procítěnou hrou na klavír.
    Svými hudebními nápady se významným způsobem podepisuje na tvorbě skupiny.
    Hraje na banjo značky Ulma, a to čím dál, tím lépe.
    Pro bluegrassovou hudbu byl vychován svými rodiči, takže je jasné, že to má v krvi.
    On sám je svým nejoblíbenějším banjistou, k čemuž dospěl poté, kdy za svůj vzor považoval během posledního roku každý týden někoho jiného.

Převzato z www stránek kapely Křeni

http://sweb.cz/bgkreni