23. Tóny cest (Michálek, P+L P. Zajíc a L. Hrdlička) - prosinec 2002

Pěvecký sbor Michálek :

Pěvecký sbor Michálek pracuje sedm let na ZŠ U Kříže v Ostravě - Michálkovicích. Ve dvou odděleních se schází zhruba 50 žáků. Ti se scházejí pravidelně 1x týdně a v průběhu roku vystupují při různých kulturních příležitostech ve škole i  v obci. Tradičně 2x ročně pořádá sbor vystoupení pro veřejnost v michálkovické knihovně, hezkou tradicí se staly vánoční koncerty pro žáky školy a příznivce sboru. V závěru každého školního roku pořádá sbor vystoupení, na kterém se představí vítězové různých školních soutěží.
     Členové sboru si zpívají pro radost a vítají ve svých řadách každého, kdo si rád zazpívá.

paní učitelka Táňa Mikulská

Pěvecký sbor Michálek :

Vánoce jsou hlavně pro děti

U Tempa di vlak :

     Věřte nebo ne, ale na všechny, kteří právě pročítáte tyhle řádky, jsme mysleli už od léta. To když se při sklízení nádherně zelených snítek máty, rostoucí na naší zahradě, urodil nápad, připravit  návštěvníkům vánočního koncertu voňavý dárek. S nastupujícím podzimem jsme pak začali oprašovat sváteční repertoár a přemýšlet, co Vám letos nadělíme. A protože jste byli po celý rok skvělými, věrnými posluchači, máte se při rozbalování všech těch písničkových balíčků určitě na co těšit. Zkuste teď na chvíli zapomenout na předvánoční shon a užijte si nejkrásnější svátky v roce v klidu a pohodě. A až se pak budete za necelý měsíc loučit se starým rokem, nezapomeňte, že do toho nového se má vstoupit po špičkách. To abyste zlé dny neprobudili a ty přívětivé nevyplašili.

      Za Tempo di vlak     Ája

P+L (Pavel Zajíc a Luboš Hrdlička) :

Recenze CD "Všechno je jinak"  Milana Tesaře, převzato z Internet Folku.

P+L bylo původně duo - Pavel Zajíc a Luboš Hrdlička, současný a bývalý člen skupiny Nezmaři. Pod zkratkou, tvořenou prvními písmeny svých křestních jmen, vystoupili na několika festivalech a jejich písně se objevily například na samplerech z Prázdnin v Telči. První řadové album vydávají jako trojčlenná kapela - tou třetí do party je zpěvačka Alena Josková, zatím neokoukaná tvář na naší folkové scéně.
Přiznám se, že se mi o této nahrávce píše hodně těžko. Není vlastně nic, co bych jí vyloženě vytkl. A na druhé straně se deska asi nezařadí mezi "alba roku" a vůbec vítěze různých anket. Na to je totiž velmi nenápadné. Nenarážím teď na jeho distribuci nebo propagaci, ale na samotný obsah. Pokud bychom definovali něco jako "střední proud ve folku", málokdo se sem hodí jako právě P+L. To Nezmaři jsou proti nim alternativa. P+L si vystačí se dvěma akustickými kytarami (Hrdlička hraje na šestistrunnou, Zajíc na "dvanáctku"), na desce jim vypomáhal s baskytarou Petr Novotný od Žalmana, ve dvou skladbách další kytarista Vladislav Čížek a v jedné položce (O ptácích a lidech) na banjo Jaroslav Matějů. Album víc než na hudebním doprovodu stojí na vokálech. Zpívají všichni tři členové skupiny, přičemž z obou pánů dostává o trošičku víc prostoru Luboš Hrdlička. Zajícův hlas je zase méně zaměnitelný - právě díky jeho současnému působení ve velmi populárních Nezmarech.
P+L na svém albu čerpají ze všech starých dobrých inspiračních zdrojů folkové hudby. Najdeme tu náznaky české lidovky, blues, trampské písně, spirituálů (Tam na nebesích), avšak žádný z těchto pramenů nebyl výrazně silnější než ostatní. Při poslechu desky jsem si také několikrát vzpomněl na slavné Peter, Paul & Mary - a to nejen kvůli obdobnému obsazení.
Za nejsilnější písně alba považuji úvodní miniaturu Všechno je jinak, hymnickou Aurea via media a zejména jednu ze dvou převzatých písní alba Vše plyne. Příjemně se však poslouchá deska jako celek, a to včetně závěrečného dětského popěvku Myší bál.
Obávám se, že k častějšímu koncertování tria nedojde a že se s ním budeme setkávat především v létě na festivalech. Pavel Zajíc je totiž plně vytížený s Nezmary. Zatímco ti ve své tvorbě často odbočují jinam (tu ke swingu, tu k ryvolovkám, jindy k folkrocku), P+L hrají obyčejné folkové písničky. Pro někoho je to možná nuda, jiný však může právě tento "střední folkový proud" ocenit. Nebo to řeknu jinak... Nezmaři samozřejmě hrají skvěle. Proč si však neposlechnout (alespoň z desky) i tento Zajícův boční projekt? Myslím, že si to zaslouží.
P+L: VŠECHNO JE JINAK
Všechno je jinak - Zvláštní počasí - Mosty - Meditace - Stíny - Ostřice - Aurea via media - Lavina - Den se vznášel - Jednou - Večer - Vše plyne - Píseň optimistického průseráře - O ptácích a lidech - Zloděj - Tam na nebesích - Myší bál

Kontakt na vydavatele: http://www.hka.cz/casey/

Náš milý Pavel Zajíc přednesl něco ze své vědecké činnosti :

O lásce (vybráno ze sbírky Tmavidlo)

 Vážení přátelé!

  Vzhledem k tomu, že se kvapem blíží Nový rok, domnívám se, že nastává vhodná doba hovořiti o lásce.

 Láska se totiž zaslouží pozornosti mimo jiné i proto, že je to vlastně první akt, s kterým se člověk v životě setkává, a sice už devět měsíců před svým vlastním narozením! Jistě chápete, že se jedná o téma přímo vybízející k podrobnějšímu rozboru, ale to bohužel není naším dnešním úkolem.

 Tím je rozbor lingvistický. Existuje mnoho značení nebo přívlastků, které jednotlivé odrůdy lásky přesněji specifikují. Víte jistě, že se hovoří o lásce éterické, rétorické, erotické, heroické, dokonce i o lásce teoretické a nedej Bože i sklerotické. Vezměme tedy do rukou slovník a pohlédněme na jednotlivé druhy lásky očima učenců.

 Láska éterická – zde vycházíme ze slovního základu „éter“, což je bezbarvá, těkavá kapalina na bázi lihu, používaná zejména v lékařství k dezinfekci a k narkóze, tedy omámení.

 To má s láskou úzkou spojitost, neboť láska také často končívá tím, že je milovaná dívka omámena – tedy stane se mámou.

 Láska erotická – zde se výklady liší. Jeden pramen odvozuje vznik od jména Fros, což je ve starořecké mytologii bůh lásky a jednalo by se tedy o lásku božskou, zatímco druhá verze se přiklání ke slovnímu základu „aero (vyslov éro)“ což jak jistě víte je letadlo a odtud  pravděpodobně pochází poněkud pejorativní označení milující manželky – stíhačka.

 Láska heroická – tady se nejedná o lásku pod vlivem heroinu, jak by název sváděl, ale o lásku hrdinskou, lásku velkých činů, prostě o takové to moderní, silové pojetí, tak jak je známe z vrcholového sportu. Především zahraničního.

 Láska rétorická – „rétor“ to znamená v řečtině řečníka. Tento typ lásky je v podstatě omezen pouze na slovní projev, prostě se to okecá.

 Láska teoretická – teorie je souhrn znalostí a vědomostí, ale bez použití praxe. V běžném milostném provozu to pak vypadá tak, že víme naprosto přesně co, kdy, kde, jak a s kým udělat, jenže – bohužel!

 Láska sklerotická – podle medicinálního slovníku je skleróza „chorobné tvrdnutí tkání a orgánů“, v lékařské praxi pak běžně spojované s poruchami paměti, neboť postihuje zejména pacienty starších ročníků. V lásce to znamená, že si vyhlédneme partnerku, seznámíme se s ní, pozveme ji na skleničku, doprovodíme domů a pak si ne a ne vzpomenout, proč nám ten který orgán tvrdne.

 Sami vidíte, vážení přátelé, že pojednání o lásce by vydalo na samostatnou vědní disciplinu a doufejme, že tato kraťoučká ukázka je prvním krokem na cestě, na jejímž konci stojí samostatná katedra na některé ze světoznámých universit.

Tahle přednáška vznikla pro potřeby našeho prvního „profesionálního“ pořadu, který jsme sestavovali za vydatné pomoci Vaška Součka pro potřeby tehdejší Jihočeké  umělecké agentury. Pořad měl vznosný název –Chvála písní.