2. Tóny cest (Miloš Dvořáček) - listopad 2000

Host večera Miloš Dvořáček – kytarista, skladatel a vyhledávaný studiový hráč, kterého si lidi dlouhá léta spojovali s Pavlem Dobešem. V současné době vystupuje s Wabi Daňkem a jako host vystupoval také na turné Věry Martinové, se kterou se podílel i na její desce. Ve Folk a Country 12/96 jsme přečetli: A co Tvoje vlastní deska? „No… Wabi Daněk i Věra Martinová říkali, že je za pět minut dvanáct, že mám na to ještě pět minut a že mne oba dva dotlučou k tomu, abych si tu desku udělal. Já si furt říkám, že jsem mladej kluk, že mám ještě čas. Ale dojde asi k tomu nejhoršímu, oni mě k tomu dotlačej.“

Miloš Dvořáček taky hodně povídal

   Kamarádka Vega napsala o Tónech cest

Ve svém mládí jsme nadšeně bojovali o vstup na Karvinský totem, na Portu a podobné téměř polozakázané akce. Pak přišla dlouholetá pauza, budování rodinného hnízda, děti, existenční povinnosti a po téměř dvou desetiletích při návštěvě Porty hluboké zklamání, jak moc jsem zestárla, že se hudba posunula úplně jinam (což by bylo vývojově pochopitelné), ale zmizelo to nádherné pouto mezi jevištěm a hledištěm, teď často poloprázdným.

Občas se ozvou Bruml nebo Zajac s pozváním na Trampský guláš, na Western nebo k ohni. Posledně nás z „venkovského panelákového sídla“ vytáhli o nastávajícím weekendu do Ostravy do klubu Gama, kde pořádali Tóny cest.

Se smíšenými pocity jsme koukali na typickou stavbu socialismu uprostřed betonu. O to víc nás příjemně překvapil malý útulný sál uvnitř. A když večer zahájila pořádající kapela Tempo di vlak, jako bych se vrátila po časové linii do svých …nácti. Písničky voněly lesem a dálkami, promítané diapozitivy z kapelních toulek po pódiích, i z vandrů vhodně zpívání doplňovaly. Čendův pohotový jazyk uváděl na prkna, která znamenají svět, postupně různé hosty, nedovolili nám, posluchačům „usnout na vavřínech“. Vytvořila se nádherná pohoda, která maže hranici mezi těmi, co baví a těmi, co se nechávají bavit, neberu se smrtelně vážně překlepy, všechno je otočeno v žert, trošku hecu, improvizace, třeba i nečekaní hosté. Paradox. Uprostřed betonového města jsem si připadala jako na vandru.

Jestli si myslíte, že přeháním, zvláště Vy, kteří jste zažili nadšení sedmdesátých let a rádi jste se brouzdali ranní rosou, takže znáte, o čem tady píšu se přesvědčit. Třeba do tohoto klubu 10. 11. nebo 8. 12.

P.S. Za pohlazení po duši děkuji pořadatelům (taky za buchty pro všechny) i hostům, Sluníčku, kteří jsou hodni svého názvu, Jirkovi Králíkovi, že mě opět navodil dilema – cvičit nebo své housle rozdupat, BG stylu, Mlokovi, Pavlu Kneblovi, atd.

      Z kroniky Tempo di vlak.

Nevím jestli je měsíc dlouhá nebo krátká doba, ale tenhle poslední od „Tónů cest“ byl pro nás zatraceně dlouhý. Kromě toho, že podzim balí kufry, protože ze stromů není pomalu co shazovat a babí léto v Beskydech skončilo právě odjezdem našich žen z těchto hor, se udála pro nás velmi příjemná událost. A to koncertování s Nezmary a  Mikim Ryvolou. Nejen že jsme jako předkapela nerozehnali žádné diváky, ale nakonec se z toho všeho v Gamě vyklubal moc fajn večer, který pokračoval do ranních hodin v hospůdce pod pivovarem. Poznali jsme, že Nezmaři a Miki jsou vlastně taky lidi jako my a navíc že jsou to lidi moc fajn. A co se týče muziky, kterou dělají Nezmaři i Miki Ryvola, je to pro nás obrovská zkušenost a samozřejmě taky  inspirace.

K další zajímavé události došlo před týdnem. Naše spřátelená kapela Sluníčko nám navrhla, že bychom mohli spolu s ní vystoupit na dobročinné akci v kostele v Bystřici nad Olší. Vzhledem k tomu, že jsme v kostele ještě nehráli, vzali jsme to. Zajíc nám k tomu řekl, že už není příliš mnoho míst, kde jsme nehráli a příště by to mohlo být třeba na koupališti. Každopádně atmosféra kostela na nás silně zapůsobila a trampská kapela zvyklá hrát na nádražích, u ohňů nebo v klubech byla takováhle malinká. A takhle nějak jsme i vystupovali. Naštěstí křesťané jsou tolerantní a ve své bohaté historii přežili i horší věci. Nakonec tleskali a byli na nás hodní i přesto, že ten klacek Cowboy si v tomto svatém prostředí ani nesundal svůj klobouk. Na závěr akce byla večeře a posezení s hosty a účinkujícími. Namátkou vyberu : paní Dzurindová - manželka předsedy vlády Slovenské republiky, náměstkyně velvyslance SR v ČR, operní pěvec - sólista opery Slovenského národní divadla, Zajíc, Tempo di vlak a další.

                                   Kdo ví kam nás osud ještě zavějě. 

                                                             Ahoj  těší se na vás     Bruml     Za Tempo di vlak