17. Tóny cest (Streichel, písničkáři) - duben 2002
Pepa Streichl Ostrava
(Sleevenote Jiřího Brabce k desce Pepy Streichla "Samota" 1990)
Pepou Streichlem jsem už pil kávu i nekávu, povídal si o muzice i o jiných radostech života a taky jsem s ním jednou jel asi čtyřistapadesát kilometrů jeho autem. Vyrazili jsme po veselé noci poněkud obezřetně a
hned od startu jsme vzali dva stopaře. Snídali jsme cestou v motelu u Rumcajse a tam mne Pepa překvapil poprvé. Když přišla mladičká servírka, Pepa vyskočil, jako by byl na klíček, začal jí třást rukou a řekl: "Dobrý den, těší mne, že Vás poznávám. Já se jmenuji Josef Streichl a domnívám se, že bychom mohli velice úzce spolupracovat. Já bych to viděl asi takhle: Vy přinesete něco k jídlu a já to sním. Souhlasíte?" Po cestě Pepa vzpomínal na své mládí ve stylu "Byl jsem to ale darebák", a taky na své lásky. To s jakýmsi pocitem vnitřní spokojenosti. Dvěma lidem spolu bylo chvíli dobře, a tím se svět stal zase o něco snesitelnější. Tento tón, to pro mne bylo překvapení druhé. Najednou jsem v Pepovi objevil chlapáckou něhu, a jsem rád, že i z téhle desky ji uslyšíte. Když jsme vysadili stopaře, Pepa si hned plánoval,že teď za odměnu vezme nějakou křehkou blondýnku. Stála na krajnici a ani nemávala. Navnaděn ranní hospodskou scénou, těšil jsem se, lak ji bude Pepa konsternovat a jakou spolupráci jí asi nabídne. K mému překvapení se
choval jako by byl dvacet let šoférem v diplomatických službách. Než jsme dojeli do Ostravy, svezli jsme ještě jeden milenecký pár a koupili meruňky pro Streichlovic rodinu. Jsem velice vděčen výtvarníkovi téhle desky, že zachytil Pepu právě z té strany, odkud si ho
pamatují všichni stopaři. Vozí-li jich pět denně, tak to je za rok moc lidí. Proto dovolte, abych se závěrem obrátil na ně:
Vážení stopaři, pokud přijde řeč na to, jaký je Pepa vlastně člověk a
vy se nebudete moci dohodnout, jestli je spíš cynik, lyrik nebo komik, jestli je uhlazený nebo rozcuchaný, na ženské nebo na rodinu, kupte si tuhle desku. Třeba vám napoví.
Sleevenote Jiřího Brabce k desce Pepy Streichla "Samota" 1990
Pepa Straichel znovu ve formě
U Tempa di vlak
Sezóna se pomalinku rozjíždí a naše volné víkendy se v kalendáři se zaplňují. V této chvíli by neškodila stručná statistika míst, kde všude nás bylo možno slyšet. Již jsme hráli v lese, na nádraží, na pódiu, na hřišti, na svatbě, v hospodě, v kostele, na narozeninách, na rautu (nepříjemné zjištění - při zpěvu nelze jíst), v cukrárně, v sanatoriu, v televizi, na výroční schůzi, v rádiu, ve školce, v knihovně. Chybí pouze málo míst, která nemáme ještě pokrytá : plovárny, výletní lodě, věznice, prominentní plesy, předávání cen Grammy a čundrcountryšou.
Ale teď se vší vážností o tom, co se mezi Tóny přihodilo : Postoupili jsme do finále Moravského vrabce, což není na tomto prestižním folkovém festivalu samozřejmostí. Zahráli jsme paní ředitelce michálkovické základní školy k padesátinám, čímž se spojilo příjemné s užitečným. Dobré jídlo pěkně tlačilo v bříšku, a na Áju, která tam učí, budou určitě ještě hodnější než dosud. Po cestě z Vyššího Brodu, kde se ve studiu kouzlilo s naším CD, jsme si ještě odskočili v Brně do rádia Proglas. Tady jsme s naší "vrozenou mediální zdatností" zvládli čtyřicetiminutový program mluveného slova, písní a tanců. Nerozhodilo nás ani to, že se náš malý Kuba během vysílání pokadil. Ještěže se přenáší do domácností pouze zvuk. Dva dny na to jsme hráli společně s Přístavem v Brně znovu, sice asi před patnácti lidmi, zato v krásném starobylém sále staré radnice. Ve čtvrtek nás čekala Praha a vystoupení v P-klubu Trojická na večeru věnovaném bratřím Ryvolům. Před vyprodaným sálem, jsme si společně zahráli s pražskou Sekvojí a Kapitánem Kidem. Toho jsme si dokonce dovolili doprovázet v závěrečné písni Hejna vran.Wabiho Ryvoly
Ale co naplat, všude dobře, doma nejlíp. Už se všichni těšíme na naše Tóny cest a doufáme, že se také alespoň trochu těšíte.
Příjemný večer Vám přeje Bruml
Písničkáři na dvě písničky.
Jirka, Čenda, Viki
Cowboy, Ája, Láďa Duda, Bruml
Ředitel pořadu Zajac (nebojte, nezpíval), Čenda ve svém živlu