Historie Tempo di vlak

            Poprvé se Bruml, Viki, Ája a Cowboy potkali koncem roku 1997 na jedné trampské akci-Dakotě, kde jako dvojice (manželské páry)  střídavě zpívali známé i méně známé písničky. Tam jsme si tak nějak padli do oka i do uší. Několikrát jsme se potom sešli a zpívali jen tak pro radost. Nikoho z nás by tenkrát ani nenapadlo, že bychom mohli vystupovat veřejně a ne jen v lesích u ohňů.

            Jednoho dne přišel  Zajac (T.O.Žlutý kvítek) s nápadem uspořádat trampskou akci na celý víkend, spojit dohromady písničky, vyprávění, vtipy, výstavu trampské tvořivosti, soutěže…a protože to byla taková směsice různých nápadů dali jsme tomu název „Trampský guláš“. My tam figurovali jako domácí kapela, takže nás to donutilo dát dohromady pár méně známých písniček tak, abychom si netrhli moc velkou ostudu.

           Tenkrát převládaly v našem repertoáru ryvolovky, v jejich legendárním vlakovém tempu, a navíc jsme my s Ájou už asi půl roku bydleli v domku u vlakové trati, takže byl jednohlasně zvolen název Tempo di vlak.

            Pod tímto názvem se kapela, spíš jen ze zvědavosti, přihlásila na festival trampských písní v Horním Jelení 1999. To se potom zkoušelo třeba i do tří hodin v noci a starou trampskou písničku Cesta domů jsme za obrovského nadšení vydrželi drtit sedm hodin v kuse. V Horním Jelení jsme vystupovali bez jakýchkoli zkušeností s mikrofony a umístili se na, pro nás nepředstavitelném, čtvrtém místě. Ten rok nás pozval Johnki jako své hosty na Mohelnický dostavník, a my měli tu čest zazpívat si na hlavní scéně tohoto skvělého festivalu. Na podzim nám naše kamarádka AlíK přinesla krásný text písničky Podzimní tón a Bruml napsal text písně Než se rozední. Já pak nad tím seděl s kytarou a vznikly první naše vlastní písničky. Začali jsme pociťovat, že je nás na to málo. Viki byla odebrána basa, aby se mohla plně věnovat zpěvu. Obří nástroj skončil v rukou Brumla a tak bylo třeba najít někoho na kytaru. Té se zmocnil Pařez, který s námi do té doby občas hrával na slezinách -  a bylo nás pět.

            Nadcházející sezóna 2000 byla pro nás velmi příznivá. Ten rok se „Tempo“ dostalo až do národního finále Porty v Plzni, odkud si odvezlo uznání za interpretaci staré trampské písně „A to je ta hvězda“. Ocenění za tuto píseň nám udělila porota i na Mohelnickém Dostavníku. Ten rok byly i další dva Trampské guláše a na podzim začal pravidelný cyklus pořadů Tóny cest. V rámci Tónů jsme si mohli zahrát po boku Mikiho Ryvoly, Nezmarů, Pacifiku, Magisonu, Miloše Dvořáčka, BG stylu a Sluníčka. Ten rok byl vyměněn kytarista Pařez za Jirku Hanuska který je s námi až do dnes. Vlastních písniček přibývalo a na konci roku 2000 už jich bylo asi dvanáct.

            V roce 2001 získalo Tempo di vlak na oblastním kole Trampské Porty v Bludově své historicky první místo s postupem do finále v Ústí nad Labem.

            Rok 2002 se stal pro naši kapelu zlomovým. Začalo to natočením osmnácti vlastních písniček na CéDéčko „…pro listí“ . Studio nás natolik vycvičilo, že jsme ten rok vyhráli co jsme mohli, aspoň tedy tam, kam jsme se přihlásili. Nejdříve to bylo prvenství v prestižní soutěži „Moravský vrabec“ (živé předkolo Zahrady), pak zisk interpretační Porty na  Trampské portě v Ústí n.Labem a korunovalo to absolutní vítězství na „Zahradě 2002“ (největším festivalu v České republice), v konkurenci více než pětiset kapel.

            Našim největším překvapením následujícího roku pak byl zisk „Zlatého klíče“ v anketě časopisu Folk & country jako objev roku 2002.

            No a protože se, na podzim 2003, rozrostl pomyslný strom našich písniček o dalších sedmnáct, rozhodli jsme se je nahrát na další CD, kterému jsme dali název „Tajná přání“.

                                                                                   Za Tempo di vlak    Cowboy