|
Ostrava |
|
|---|
CD
TAJNÁ PŘÁNÍ .....
|
Trampské písně nového tisíciletí (Sleevnote k CD Tajná přání)
Trampských písní určitě existuje několik tisícovek. Jejich historie začala tou vůbec první, kterou přinesl mladý Jarka Mottl osadníkům ze Svatojánských proudů. Jmenovala se „V záři červánků“, měla vypůjčenou melodii a do textu se kromě trampů vešel i prales, prerie a řev šelem. Pak běžel čas a přišli další skladatelé, písničkáři a nadšenci, kteří roznesli trampské písně do všech koutů naší země. Trampská píseň se stala světovým unikátem a nezastavila ji ani Druhá světová válka. Totéž se opakovalo i v padesátých letech, kdy tehdejší moc trampům a jejich písním nikterak nepřála. V šedesátých letech pak začalo pomalu svítat. Objevila se nová generace trampských bardů, kteří do trampské tvorby přinesli současné vyjadřovací prostředky. A zase bylo pro trampskou píseň „na růžích ustláno“. Doba se však valí neúprosně dál. Na scénu vstupuje ještě modernější folk a také americká country, která ostatně měla k trampským písním vždycky blízko. A najednou, díky tomu všemu, začalo být trampské zpívání takové chudičké a kupodivu, jakoby bezbranné. Z oficiální scény se pomalu, ale jistě začínalo vytrácet. Těm několika legendám, které u trampské tvorby zůstaly, zřejmě velmi brzy dojde dech. A co potom dál? Stačí ovšem jiskřička a znovu se rozhoří oheň. Najednou, jakoby zázrakem, přicházejí. Snad odkudsi z lesů, fundovaní trampští muzikanti, skladatelé i textaři. Od těch předchozích si vezmou něco a zpravidla to nejlepší, co trampská píseň za tu dlouhou řádku let přinesla. Tou poslední tečkou v historii trampské písně se stává ostravská kapela „Tempo di vlak“, jejíž nové cédéčko si právě teď chystáte přehrát. Již z názvu kapely můžeme usoudit, že půjde o úctu k tradicím, když kapela volí název podle oblíbeného tempa Wabi Ryvoly. A nyní už pojďte poslouchat tu řadu drobných příběhů, pocitů a přání v jednotlivých písních. Akustická muzika bezpečně patří k tomu o čem zpívá a my si najednou uvědomíme, že to všechno o čem ty upřímné písničky vyprávějí se klidně mohlo stát třicet kilometrů od Ostravy, stejně jako od Prahy nebo Plzně. Je to prostě tak! Z písní se nám vytratili všichni ti pistolníci, prospektoři, kanadské pláně i piráti a námořníci. Zůstala setonovská moudrost a svojsíkovské ideály. A trampská píseň je najednou blíž pravdě. Nic si nemaluje a na nic si nehraje! Ta velká trampská hra na někoho a na něco asi pomalu končí s předchozími generacemi. Víte co je na tom nejcennější? Tempo di vlak má ve svých písních svůj vlastní výraz, má svůj názor na věc a od předchůdců si ponechalo pouze ten typický trampský kabát, který téhle kapela mimořádně sluší. Když posloucháte jednu písničku za druhou, tak vám je nakonec líto, že dohrává právě ta poslední. Oni ti kluci a děvčata z téhle skromné kapely dovedou zapůsobit. Prostě, vstoupí vám do srdce, jakoby se nic nedělo. Kovbojové a ani piráti mně najednou vůbec nechybějí. Stojím s tempáky před promrzlým nádražím, jsem zvědav na to, co bude až se zvedne mlha a jinýma očima najednou vnímám rozkvetlý keř. Poslouchejte tedy pozorně, ať vám ani jedno slůvko a jediný akord neunikne. A také si s tou výbornou partou, která si říká „Tempo di vlak“ zpívejte! Možná vás napadne i to, co vás dlouho nenapadlo. Možná také nevynecháte jediný koncert této vyjímečné kapely. Bude vám totiž s nimi, stejně jako mně dobře. 12.4.2004 Tony Linhart
Jste-li zvědaví, jak to vypadalo v nahrávacím studiu, můžete se s námi prostřednictvím několika fotek podívat do Vyššího Brodu.
Tohle už není studio, to Verča Cowboyová vyrábí malé dřevěné šípky.(viz. orginál CD Tajná přání)
Vpředu, vzadu, uvnitř. Vprostřed je také zpěvníček.
TAJNÁ PŘÁNÍ
|
